Vědci hledají inspiraci v dopravě pro řešení kalamit na maratonech

Problémy s plynulostí provozu bez zácpy nemají jen auta. Trápí i běžce při veřejných maratonech. Martin Treiber, vědec z Technické univerzity v Drážďanech, který se zabývá riziky ucpání tratí při masových sportovních závodech, pracuje s teoriemi, které by mohly v nadcházející maratonové sezóně těmto podnikům výrazně pomoci.

Začátkem dubna proběhl v Praze dosud nejpočetnější běžecký závod v České republice a zahájil tak jarní běžeckou sezónu. Jednadvaceti kilometrového 1/2 Maratonu, jehož trať vedla převážně po březích Vltavy, se zúčastnilo přes dvanáct a půl tisíce běžců reprezentujících 206 zemí. O velikonočním víkendu se půlmaraton uskutečnil i v Pardubicích.

S rostoucí oblibou běhání se zvyšují i počty účastníků maratonů. Londýnského maratonu, který se uskutečnil v dubnu jen čtyři dny po pražském 1/2 Maratonu, se zúčastnilo přes 30 tisíc běžců. Pondělního maratonu v americkém Bostonu se zůčastnilo 36 tisíc běžců, což byl druhý nejvyšší počet v téměř sto dvacetileté tradici závodu. Při takovém počtu účastníků ale na trati vzniká i nedostatek prostoru a sportovci si stěžují na „běžeckou kalamitu“.

Podle serveru BBC si někteří z běžců londýnského maratonu stěžovali na frustraci z mnohakilometrového vyhýbání se ostatním účastníkům nebo na pohmožděniny a otlačeniny, které utrpěli v davu.

Na to, jak těmto běžeckým těžkostem zamezit, se zaměřili i vědci jak je Martin Treiber z Technické univerzity v Drážďanech. Ten věří, že se odpověď na tuto otázku může poskytnout analýza automobilových dopravních kalamit. Treiber vyvinul model dopravního toku vozidel a nedávno představil jeho modifikaci, která je aplikovatelná na sportovní akce, jakými jsou například maratony.

Jak se tvoří zácpy maratonců

S jedním z prvních modelů dopravního toku přišli v roce 1950 James Lighthill a jeho spolupracovník Gerard Whitham z Manchester University. Na silniční provoz pohlíželi jako na tekutinu proudící potrubím směrem od shora dolů a zkoumali, jak se ve zlomovém průtokovém místě mění hustota toku. Proud se v první chvíli díky větší koncentraci a hustotě snáze dostane skrze více překážek a v kratším čase. Ale v případě příliš vysoké koncentrace toku hrozí riziko přetížení a ucpání této trasy.

Podle Treiberova modelu funguje průběh maratonu na obdobném principu. Model předpokládá, že existuje řada různých rychlostí výhodných pro jednotlivé běžce, které každý z nich udržuje po celou dobu závodu. S těmito položkami lze podle Treibera vypočítat „průtok běžců“, a to díky „nosnosti“ každého bodu na trase.

Zácpě se tak podle něj dá zamezit oddáleným startem částí závodníků nebo jejich rozdělení do skupin podle výkonnosti a schopností, kteří by běželi v několika vlnách.

Organizátoři půlmaratonu v německém Rennsteigu, který každoročně přiláká kolem šesti tisíc běžců, si Treibera a jeho tým přizvali ke konzultaci poté, co byli v roce 2013 nuceni změnit trasu maratonu. Závod tak musel být nově veden přes most a pořadatelský tým se tak rozhodl pro postupný start sportovců s rozmezím asi 150-ti sekund mezi jednotlivými vlnami.

Zimní běžecké závody

U jiných hromadných sportovních akcích, jakými jsou například závody na běžkách, jsou modely složitější. Mimo jiné i proto, že rychlost lyžaře se může dramaticky měnit v závislosti na sklonu tratě.

Treiber tak pomocí počítačové simulace předpověděl, že na devadesáti kilometrovém závodu Vasaloppet ve Švédsku by vznikly zácpy, které by některé z patnácti tisíc účastníků mohly zpozdit až o 40 minut. Situaci na závodě Vasaloppet, který je zahajován hromadným startem účastníků, byl podle Treiberovy teorie mohly vyřešit vlny běžců startující v pětiminutových rozestupech.

Zdroj: BBC, CNN, Zet

Vědci hledají inspiraci v dopravě pro řešení kalamit na maratonech Foto: Shutterstock.com

reklama

Další články

Youradiotalk.cz

Web Zet.cz se mění na Youradio talk.

Postupně rozšiřujeme naše zaměření a obsah zpravodajství a přidáváme další funkce. Informace o vysílání rádia ZET najdete na www.radiozet.cz.