Srbsko začíná jednat s EU, ale srdcem je ještě s Ruskem

Srbsko se v pondělí, téměř rok po formálním zahájení vstupních rozhovorů s Evropskou unií, dočká otevření prvních dvou z 35 kapitol, do nichž je vyjednávání rozděleno. „Úspěchem bude až uzavření kapitol,“ říká Ivan Knežević z nevládního Evropského hnutí, které se snaží Srby přesvědčit o výhodách členství v EU. V Bělehradě se sice hovoří o roku 2020 jako o možném datu vstupu, ale termín je hodně pohyblivý. Na srbské cestě je mnoho překážek a samotná EU právě čelí jedné z nejhorších krizí od svého vzniku - to vše z data srbského vstupu dělá velkou neznámou.

„Důležitější než rychlost je kvalita výsledku,“ tvrdí komisař EU pro rozšíření Johannes Hahn, který, stejně jako nový předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, nečeká v příštích letech žádné rozšíření „osmadvacítky“. Současně však připomíná příklad severských zemí, kterým před 20 lety stačilo ke vstupu jen několik roků, a zdůrazňuje, že o tempu rozhoduje především sama kandidátská země. A Srbsko prý vyvinulo „pozoruhodné úsilí“ ve snaze dostát podmínkám EU. Až bude vyjednávání uzavřeno, bude na členských zemích, aby výsledek schválily - některé tak učiní v referendu, a bude tedy třeba voliče přesvědčit, že rozšíření nebude znamenat jen náklady, ale že to je v zájmu společenství.

Kapitoly, které se Srbsko chystá v pondělí v Bruselu otevřít - finanční kontrola a normalizace vztahů s Kosovem - mohou zůstat otevřené až do samého konce vyjednávání.

Kapitola o vztazích s Kosovem, které se odtrhlo po krvavém konfliktu po zásahu NATO v roce 1999 a vyhlásilo nezávislost v roce 2008, se považuje za obzvlášť významnou. Srbsko neuznává nezávislost Kosova, ale uzavřelo s ním několik dohod zprostředkovaných EU v rámci snah o nápravu vzájemných vztahů. Analytici a západní diplomaté nicméně jejich uplatňování označují za poměrně pomalé.

Eurokomisař Hahn dosavadní dialog Bělehradu a Prištiny označuje za „první krok“. Koneckonců nezávislost Kosova neuznávají ani někteří členové EU. „Nelze předvídat (konečný) výsledek, ale EU není ochotna akceptovat za člena stát, který je v konfliktu se sousedy,“ upozorňuje nicméně Hahn.

Ze srbského pohledu věci vypadají jinak: nelze hovořit o konfliktu se sousedem, když Kosovo není soused. „Budeme pokračovat v normalizaci vztahů s Prištinou, ale podle srbské ústavy je Kosovo součástí Srbska,“ říká Ksenija Milenkovičová ze srbského ministerstva pro integraci. A stručným „ne“ odpovídá na dotaz, zda Srbsko někdy kosovskou nezávislost uzná.

Další klíčovou otázkou, jak Hahn upozorňuje, je boj proti korupci - a i s ním spojená svoboda médií, která podle samých srbských novinářů není bez zádrhelů. Evropská komise podle Hahna jasně vyjádří své výhrady v každoroční zprávě hodnotící výkony kandidátské země. Úředníci srbské Protikorupční agentury připouštějí, že mají poměrně široké pravomoci, pokud jde o prevenci a kontrolu, ale mohou dávat jen návrhy a doporučení, nikoli rozhodovat; jsou tedy v situaci poněkud bezzubého hlídacího psa. „Bohužel, teď není vidět žádná akce. A vláda má občas problém s kritikou médií, jejichž role při odhalování korupce je velmi důležitá,“ říká unijní diplomat, který si nepřeje být jmenován.

Srbské spojenectví s Ruskem, opírající se o historické vazby, pravoslavnou víru i o ruskou neochotu uznat Kosovo, se zdá z tohoto pohledu asi jako poslední problém. Může však země donekonečna sedět na dvou židlích? „V srbském případě je to spíše emocionální pouto,“ míní Hahn a argumentuje i tím, že ruské investice v zemi podílem 4,5 procenta daleko zaostávají za Západem. Srbsko sice závisí na ruském plynu a ropě a nepřidalo se ani k unijním protiruským sankcím, ale to ještě nemusí. Společná zahraniční politika začne pro Bělehrad platit až na konci cesty, na kterou v pondělí vykročí.

Zatím jsou v bělehradských ulicích k vidění plakáty „Kosovo! Rusko!“ A kolemjdoucí stále může spatřit vybombardované a vyhořelé ministerstvo obrany jako připomínku náletů z roku 1999, kterými se NATO snažilo zastavit srbské pronásledování kosovských Albánců; na opravu údajně nejsou peníze.

„Rusko nás nebombardovalo, NATO ano,“ říká srbský novinář, který si z té doby jako voják základní služby odnesl památku v podobě zraněné nohy. Srbské srdce prý sice stále tíhne na východ, ale hlava napovídá, že země by měla patřit raději do jiného spolku. A místní přívrženci společné Evropy se musí smířit s tím, že je tímto směrem vede premiér Aleksandar Vučić, který si v éře autoritářského prezidenta Slobodana Miloševiče jako ministr informací a radikální nacionalista počínal tak, že se prý ocitl na unijním seznamu nežádoucích osob. Asi i to patří k srbským paradoxům.

 

Zdroj: ČTK

Srbsko začíná jednat s EU, ale srdcem je ještě s Ruskem Foto: Shutterstock.com

reklama

Další články

Youradiotalk.cz

Web Zet.cz se mění na Youradio talk.

Postupně rozšiřujeme naše zaměření a obsah zpravodajství a přidáváme další funkce. Informace o vysílání rádia ZET najdete na www.radiozet.cz.