reklama

Šedesát let od spáchání justiční vraždy na M. Horákovou, rozhovor s historikem Liborem Svobodou

V pátek uplynulo šedesát let od spáchání justiční vraždy Milady Horákové. Horáková byla v politickém procesu organizovaném komunistickým režimem popravená za vykonstruované spiknutí a velezradu. Kromě smrti Horákové došlo v procesu k dalším třem popravám oběšením, padly také čtyři doživotní tresty vězení a pět trestů od dvaceti do dvaceti osmi let. Na rádiu Zet o tom mluvil historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Libor Svoboda. 

Mohlo by vás zajímat

Pane doktore, jaké z tehdejších zákonů porušili doktorka Milada Horáková a ostatní lidé, kteří byli spolu s ní souzeni a odsouzeni?

Všichni byli odsouzeni za zločin velezrady, což bylo velmi vágní stanovení tohoto trestného činu. Velezrádcem se stal každý, kdo nějakým způsobem vystupoval proti režimu. Pak to byl zločin z vyzvědačství. To jsou takové dva hlavní trestné činy, ze kterých byli všichni obviněni. Podstata vyzvědačství spočívala podle soudu v tom, že udržovali kontakty s emigrací, což byla v případě Milady Horákové pravda. Od emigrantů poté přebírala instrukce. Národní socialistická strana po únoru 1948 skončila a Milada Horáková byla součástí takové politické šestky. Byli to bývalí národní socialisté, kteří se v těch těžkých dobách, kdy se lidé vyhazovali z práce, snažili udržet alespoň v této podobě tu stranu. Bylo to ilegální vedení Národních socialistů. Mezi tím byl například Josef Nestával, který byl souzen společně s ní. 

 

Milada Horáková při procesu uvedla, že se svými spolupracovníky chystali akce proti komunistické vládě. Jednalo se o plán převratu nebo puče? Prováděli špionáž?

Ona skutečně udržovala kontakty s politiky, kteří uprchli do zahraničí. Dokonce některým z nich pomáhala přes hranice utéct. Tím, že byla ve vedení národních socialistů, tak o tom samozřejmě můžeme mluvit jako o vystoupení proti režimu. Panovala taková obecná představa, že se komunistický režim dlouho neudrží a že vypukne válka mezi sovětským blokem a Spojenými státy s jejich spojenci. Takže se počítalo samozřejmě s tím, že kdyby k tomu převratu došlo, tak se budou muset u nás vytvořit obnovené struktury, stranickopolitický systém a další věci. V tomto směru skutečně ty aktivity vyvíjela. Že by ale chystala nějaké velké spiknutí to určitě ne.

 

Mnozí protikomunističtí aktivisté včetně bratrů Mašínových doufali v rozpoutání třetí světové války a svržení komunistické diktatury. Byla příprava vojenského střetu s komunisty jen jejich přáním nebo v tomto ohledu někdo dělal nějaké konkrétní kroky?

Situace tehdy byla v Evropě a ve světě tristní. Evropa byla čtyři roky po válce zničena. Německo bylo kompletně zdevastované stejně jako velká část dalších evropských zemí, kde se bojovalo. To se týká i východní Evropy, jako bylo úplně zdevastované Polsko. Evropské země byly z toho důvodu zadlužené. Jedinou vojenskou možností tady byly prakticky pouze Spojené státy americké, ale i ty byly po té 2. světové válce vyčerpané. Na druhou stranu panovala taková hysterie, která byla vyvinuta i v tom sovětském bloku takové to vybičování, udržet si ty pozice, které chtěl Stalin. Já se osobně domnívám, že ve skutečnosti se ani jedné straně do toho konfliktu moc nechtělo. 

 

Jaký byl mechanismus politických procesů v padesátých letech? Našly se nějaké důkazy, že se jednalo o inscenace s přesně napsanými dialogy mezi vyslýchajícími a vyslýchanými? Kdo určoval a schvaloval tresty?

To je dnes už jasné. Ty procesy se rodily pomalu. První začaly v roce 1949 a tam celkem jasně vidíte ještě ten nevypracovaný rukopis, jako to bylo v procesu s Miladou Horákovou. Mohu zmínit proces s agenty chodci Hoškem a dalšími, při kterém dostalo pět lidí trest smrti a tři doživotí. Dochovaly se skutečně dokumenty, plán procesu. Bylo řečeno, v kolik vystoupí ten a co řekne. Dochovaly se zápisy z toho soudu. Při vyhodnocování toho soudu si stěžují na nějakého přísedícího, který svými otázkami narušuje linii toho procesu. Ten proces byl skutečně připraven. Podobných procesů byla celá řada.

 

Jaká je celková bilance trestů v politických procesech v padesátých letech v Československu?

Ono se to stále upřesňuje. Je jich více než 252. Nejvíce jich bylo v období okolo 18. února 1949. 

 

Článek obsahuje pouze úryvky rozhovoru s historikem Liborem Svobodou. Celý si jej můžete poslechnout v playeru výše. 

 

Zdroj: Zet

 

 

Šedesát let od spáchání justiční vraždy na M. Horákovou, rozhovor s historikem Liborem Svobodou Foto: ČTK/Parbus Bohuslav: Milada Horáková při soudním procesu

reklama

Další články

Youradiotalk.cz

Web Zet.cz se mění na Youradio talk.

Postupně rozšiřujeme naše zaměření a obsah zpravodajství a přidáváme další funkce. Informace o vysílání rádia ZET najdete na www.radiozet.cz.