Jan Faltýnek

Jiří Císler

Vladimír Klusák

Felix Slováček

František Filipovský

Jiří Šrámek

Veronika Jeníková

Boris Rösner

Josef Hajdučík

Andrej Gjurić

Petr Štěpánek

Jan Werich

Jiří Voskovec

Eva Pilarová

Naďa Urbánková

Ilona Svobodová

Marta Kadlečíková

Růžena Merunková

Rudolf Hrušínský

Irena Kačírková

Jiří Bruder

Jaroslav Moučka

Lubomír Lipský st.

František Němec

Miroslav Moravec

Miloš Kopecký

Fred Michel

Pavel Bartoň

Hana Hegerová

Valentina Kameníková

Miroslav Langer

Otakar Brousek st.

Vlastimil Fišar

Miloš Nedbal

Ivana Vondrovicová

Jiřina Petrovická

Svatopluk Beneš

Stanislav Šimek

Rudolf Pellar

Jana Hlaváčová

Luděk Munzar

Viktor Preiss

Martin Růžek

Jiří Melíšek

Alois Švehlík

Jaroslav Ježek

Dana Medřická

Miroslav Horníček

Tomáš Vondrovic

Publius Ovidius Naso

Podcasty a Audioknihy od autora Miloš Kopecký. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Josef Dvořák

Jiřina Bohdalová

Jiří Sovák

Pavel Bobek

Rostislav Černý

Radúz Činčera

Ivan Dvořák

Antonín Hrůza

Jiří Jelínek

Věra Křesadlová

Milan Lasica

Radovan Lukavský

Waldemar Matuška

Jaromír Mayer

Renáta Tůmová

Libuše Švormová

Václav Štekl

Karel Štědrý

Václav Holzknecht

Robert Tamchyna

Hana Maciuchová

Autobiografie a biografie

Dějiny a historie

Děti a mládež

Film, divadlo, rádio a TV

Humor, komedie a satira

Poezie

Pohádky

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Svět Jaroslava Ježka

Jaroslav Ježek (25. září 1906 Praha – 1. ledna 1942 New York

Šrámek, Vondrovic: Fanfán Tulipán

Gjurić: Kam běží modrá liška. Pohádkové vyprávění z Malé Strany

"Kam běží modrá liška? Na Kampu a v hubě nese zelenou ratolest. Je to znamení na domě hned zkraje kampského plácku. Kdo si všiml, ten rozumí a kdo ne, bude se tam muset podívat." Tak začíná své vyprávění Rudolf Hrušínský v okouzlujícím pohádkovém vyprávění ze staré Prahy. Jsme na Kampě, na Malé Straně, ve společnosti vltavských vodníků, kteří pátrají po ztraceném nejstaršíma největším vltavském kaprovi Kuldovi. O tom, co všechno jsou vodníci schopni pro záchranu svého kapřího kamaráda podniknout, i jak překvapivé je rozuzlení celého příběhu, se dozvíte způsobem nanejvýš ztrhujícím. Představitelé vodníků Martin Růžek, Miloš Kopecký, Miloš Nedbal, Miroslav Moravec, Boris Rössner, spolu s vypravěčem Rudolfem Hrušínským, ti všichni souznějí s nádherným jazykem literární předlohy autora Andreje Gjuriće, vychutnávají si poezii košatého vyprávění, které se stalo pro řadu zasvěcených znalců skutečně kultovním textem i nahrávkou (režie Tomáš Vondrovic v roce 1981, nahrávka vydána na LP v roce 1983).

Kadlečíková, Kopecký: Řeč o lásce

Původní LP album 1218 0469 vydal Supraphon v roce 1982 - nyní vychází poprvé digitálně. 
Miloš Kopecký a Marta Kadlečíková uvádí své autorské dílo ŘEČ O LÁSCE slovy klasika "Lásko, tvé pravé jméno je touha; touho, jak často se ti říká láska..." 
A tak Miloš Kopecký ve svém vnitřním monologu i v dialogu s Hanou Maciuchovou přemítá, objasňuje, obhajuje i odhaluje, jak je to s láskou a touhou, posléze i žárlivostí. 
K ilustraci jednotlivých příběhů rozebírá, zpochybňuje i naopak potvrzuje a uvádí do praxe slavné citáty, dvoří se v jejich duchu, je "donchuanem" i snílkem, 
ve vnitřním dialogu poučeným, ale fakticky nepoučitelným žárlivcem; je povzneseným učitelem, i zhrzeným žákem; studuje ženy a je překvapen, když je sám studován.

Naso: Umění milovati

Ovidiův dva tisíce let starý text dává rady mužům a ženám, kterak lásku získat a udržet si ji. 
Recitují Irena Kačírková a Miloš Kopecký

Dobře odtajněný Miroslav Horníček

Vybral a sestavil Jakub Kamberský 
 
Soubor nahrávek dosud nikdy nevydaných, ale i známých či zapomenutých, v jedinečném, mnohahodinovém kompletu 
 
K letošnímu stému výročí narození velkého mistra slova vychází komplet známých, dříve vydaných, ale i zapomenutých, či dosud nikdy nevydaných nahrávek. Miroslav Horníček je zde (kromě několika kuriózních výjimek) představen jako herec, konferenciér, klaun a interpret především vlastních textů. Výběr proto obsahuje několik již dříve vydaných titulů. Kromě nich se zde objeví nikdy nevydané skvosty (např. pásmo Zavinil to bubínek, Nocturné), v nichž Miroslav Horníček exceloval jako průvodce děje, jeho komentátor a hybatel. Abychom upozornili a zachytili neznámé nahrávky, necháváme v několika případech více verzí téhož. To se týká např. Předscén s Janem Werichem, nebo vlastních Horníčkových textů Chvála pohybu. Přinášíme záznamy řady her divadla Semafor s Miroslavem Horníčkem v hlavní roli, neznámé verze již dříve vydaných pořadů a recitály dosud nevydané. Komplet uzavírá koláž Roberta Tamchyny, sestavená z různých zvukových úryvků, tvořících jakýsi vlastní životopis oslavovaného mistra.

Horníček a Kopecký vzpomínají

Literární a jiné poklesky Miloše Kopeckého

Tento snímek natočil Miloš Kopecký v lednu 1983 v pražském Divadle hudby za účasti publika. Skvělý a oblíbený herec, který za svou dlouhou kariéru vystřídal několik pražských divadelních scén včetně Národního divadla (nakonec zakotvil v Divadle na Vinohradech), jej pojal jako osobní zpověď a hlasité přemýšlení o věcech, které zajímaly diváky. To vše s šarmem a humorem sobě vlastním. U mikrofonu mu asistovala tehdejší televizní hlasatelka a jeho přítelkyně Anna Wetlinská. Nahrávka potěší nejen milovníky divadla a pamětníky slavné Kopeckého role doktora Štrosmajera z Dietlova TV seriálu Nemocnice na kraji města, ale i mladší generaci, která zná tohoto herce z jeho četných filmových rolí!

Ovidius: Milostná poezie

Komentář k původnímu albu DV 15297 Supraphonu z roku 1967: 
V kolikatisícovém nákladu by musely vyjít Ovidiovy milostné sbírky, aby se uspokojila touha čtenářů mít vlastní výtisk líbezného Ovidia! Ovidius je básník, který nestárne, poněvadž nestárne ani láska, kterou opěvuje. Proto takový zájem o jeho dílo. 
Nesmrtelnost a slávu po všechny budoucí věky si předpověděl Ovidius sám v závěrečných verších svého monumentálního díla Proměny. Ba dokonce se mýlil v stanovení hranic své proslulosti: jeho dílo oslňuje svou krásou nejen básníkovu rodnou Evropu, jejíž veliká část byla kdysi pod římskou mocí - ale i všechny ostatní světadíly a jeho nevšednímu umění se podivují vědci, právě v díle Ovidiově. Po dvou tisíciletích je jeho dílo tak živé, jako by je psal pro současné čtenáře. 
Ovidiovo umění zrálo v Římě, který byl tehdy středem celé kulturní Evropy a pokladnicí všeho, co vytvořily ruce Mistrů. Proto se nedivíme, že se Ovidius po svých studijních cestách vrátil trvale do Říma, kde žil až do svých jednapadesáti let, než musel nastoupit smutnou cestu do vyhnanství. Musel se rozloučit s kultivovanou společností, která ho svým uměleckým ruchem zcela uchvátila. A Ovidius nebyl jen jejím němým pozorovatelem a posluchačem. Jeho výjimečné nadání ho učinilo brzy miláčkem této společnosti, takže již po prvních básnických výtvorech stoupal nezadržitelně po žebříčku slávy. Tu mu získaly již první verše z jinošských let, zařazené později do sbírky Amores - Lásky, přednášené po celém Římě.¨ 
Inspirovala ho dívka, již sám nazývá Korinna. 
Ovidiova básnického génia lze po nejedné stránce srovnávat s nadáním našeho V. Nezvala. Charakteristické znaky Ovidiova umění se jevily již v jeho prvotinách: neuvěřitelná svěžest a lehkost, s níž tvořil, dokonalá uhlazenost veršů, virtuozita slova, vypravěčské umění, čistý lyrický projev obohacený smyslem pro realistickou drobnomalbu, hravá rozmarnost i strhující patos, křehká něžnost schopná vyjádřit veškerou barvitost a malebnost. K těmto složkám pak později přistoupilo i jedinečné dušezpytné umění, s nímž zachycoval vzrušené vlnění citů, jeho výbuchy i doznívání, dále formální dokonalost, živá, bohatá fantazie, bystrý postřeh, jiskřivá duchaplnost a vynalézavost, jež svědčí o duchu vpravdě tvůrčím. 
V druhé sbírce z mladých let, nazvané Héroides, Listy héróin, se Ovidius pokusil zachytit nitro milující ženy, toužíci i pobouřené zradou milence. Na této sbírce si velmi zakládal, přesvědčen, že v ní vytvořil mimořádné a originální dílo. Předchůdce fingovaných básnických listů měl snad jen v Propertiovi, u něhož v proslulé "královně elegií" utěšuje předčasně zemřelá Kornélia z hrobu svého žijícího manžela. V Héroidách zpracoval Ovidius náměty z bájné minulosti, a ty mu umožňovaly rozehrát bez hranic obdivuhodnou fantazii. S nevšedním uměním se vžívá do nitra těch dávných žen, osvětluje jejich vnitřní zápasy a motivy jejich jednání. První z Římanů zachytil i krásné přírodní scenérie, dokreslující nebo vysvětlující náladu líčených postav. 
Snad jen přílišný vliv rétoriky nám trochu vadí na této okouzlující sbírce Listů milostných, mnohem více než to, že Ovidius líčí tyto dávné ženy, píšíci v bolesti nebo v opuštěnosti fiktivní dopisy svým manželům a milencům, jako by žily v současné římské společnosti. Ale i přes tento rétorický prvek je v nich mnoho krásného a všelidsky jímavého, takže si uzavřené románky jednotlivých hrdinek přečteme nebo poslechneme s požitkem. 
Celá sbírka obsahuje jednadvacet listů. Posledních šest dopisů se týká mileneckých dvojic, z nichž nejznámější je záletný Paris a krásná Helena. 
Nejpověstnějším Ovidiovým dílem je Umění milovati. Hned na jeho začátku Ovidius říká, že opěvá "neškodnou lásku", ale i z této četby již napřed vylučuje "vážné a počestné římské paní", aby neutrpěly úhony. Umění milovati má tři knihy: v první radí básník mladým mužům, kde si mají hledat dívku a jak si získají její lásku, v druhé, jak si mohou její náklonnost udržet. V třetí knize dává podobné rady dívkám. I když jde o dílko "naučné", je míněno jako zábavná četba jiskřící duchaplným humorem a skvělými postřehy ze života tehdejší římské společnosti. 
Posledním dílkem Ovidiova prvního tvůrčího období byla Remedia amoris - Jak léčiti lásku, rozumí se lásku nešťastnou, bolestnou, bezvýhlednou. Toto dílko stojí umělecky níže než Umění milovat, kde triumfovala básníkova neselhávající duchaplnost. Některé pozdější generace se nedívaly na obě tyto Ovidiovy teorie lásky příliš laskavě, byli i mravokárci, kteří je zatracovali. Ale kdo zhodnotí celé dílo Ovidiovo a přihlédne ke všem okolnostem, ten se na miláčka lehkonohých Múz hněvat nebude. Opět bychom se v této souvislosti museli zmínit o mladistvých sbírkách Nezvalových - ani u Ovidia, ani u Nezvala je nemůžeme odloučit od uzavřeného celku, nechceme-li se ochudit o nejeden sváteční požitek. I Ovidius se později rozloučil s touto hravou poezií a naznačil, že ho čeká vážnější úkol. Tím úkolem, jejž na sebe vzal, bylo básnické skloubení nepřehledné řady řeckých bájí - a své předsevzetí splnil obdivuhodně. 
Rozmarnou poezii mládí vystřídala teskná poezie z let vyhnanství. I v ní najdeme místa uchvacující, neboť z nich promlouvá život, trpký osud vyhnance. Zvláště listy, které nešťastný a bezmála zoufalý básník posílal z vyhnanství své manželce, dojímají svou upřímností. 
V roce 1957 oslavil celý kulturní svět dvoutisící výročí básnikova narození. Ovidius však nepatří ke klasikům, které si připomínáme jen o jubileích. Patří ke klasikům, které opravdu milujeme a s radostí čteme. 
Rudolf Mertlík

Byl jsem Petrem Vokem

Myšlenky posledního pána z Růže, které letopisy neuvádějí, napsal Miloš Kopecký a Jiří Melíšek, tlumočí Miloš Kopecký. 
Poprvé na LP albu 11 0510-1 vydal Supraphon v roce 1989 - nyní titul vychází poprvé digitálně

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.