Stanislav Kostka Neumann

Miroslav Doležal

Jiří Taufer

Josef Patočka

Jaroslav Seifert

Vilém Závada

Ludmila Stambolijeva

František Vicena

Zdeněk Štěpánek

Kamil Bednář

Jiří Šrámek

František Skřípek

Vladimír Šmeral

Jan Pilař

Petr Štěpánek

Miroslav Florian

Josef Hanzlík

Jindřich Hořejší

Ivan Skála

Consuela Morávková

Josef Kainar

Milan Klásek

Karel Jaromír Erben

Karel Hynek Mácha

Josef Václav Sládek

Jan Přeučil

Josef Větrovec

František Branislav

Věra Kubánková

Josef Hora

Emil Hlobil

Otomar Krejča

Jaromír Spal

Jan Tříska

Vladimír Brabec

Jan Drda

Fráňa Šrámek

Julie Charvátová

Karel Boušek

Mikuláš Kováč

Laco Novomeský

staročeská poezie

Miloslava Steinmasslová

Libuše Trutzová

Eva Žilineková

Daniela Fedelešová

Libuše Šafránková

Vladimír Holan

Jaroslav Vrchlický

Otakar Brousek st.

Antonín Sova

Viktor Dyk

František Halas

František Hrubín

Taťjana Medvecká

Alfred Strejček

Karel Hlaváček

Arnošt Kraus

Josef Rybák

Ladislav Stehlík

Donát Šajner

Zdeněk Šeřík

Vlastimil Školaudy

Jan Šnobr

Jiří Válek

Jiří Wolker

Jaroslav Bednář

Jan Seidel

Marcel Vašinka

Dagmar Sedláčková

Václav Hons

Vítězslav Nezval

Oldřich Mikulášek

Marie Tomášová

Václav Voska

Jiřina Petrovická

Marie Pujmanová

Jan Kotva

Nina Divíšková

Vladimír Ráž

Bohumil Švarc

František Buriánek

Jaroslav Kvapil

Miloš Sokola

Václav Dobiáš

Luděk Munzar

Jiří Žáček

Petr Bezruč

Konstantin Biebl

Otokar Březina

Jiří Orten

Jan Neruda

Karel Toman

Vítězslav Novák

Jiří Kolář

Jan Zahradníček

Ladislav Chudík

Jaromír Hanzlík

Milan Friedl

Podcasty a Audioknihy od autora Vilém Závada. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Poezie

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Moderní české a slovenské básnické sbírky III.

Původní 2LP komplet 2 58 0411 Moderní české a slovenské básnické sbírky III. věnovaný tvorbě Vítězslava Nezvala, Viléma Závady a Ivana Kraska vydal Supraphon v roce 1970 - nyní tento komplet vydáváme poprvé digitálně a bohužel již bez slovenské části, bez básně Nox et solitudo Ivana Kraska, která byla v 70.letech předána do OPUSu.

Brevíř lásky. Česká milostná poezie

Za trochu lásky šel bych světa kraj, 
Šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý. 
Šel v ledu, ale v duši věčný máj, 
Šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy. 
Slovy Jaroslava Vrchlického se otvírá Brevíř lásky, soubor české milostné poezie. 
Divíšková Nina;Hanzlík Jaromír;Kotva Jan;Mach Milan;Morávková Consuela;Munzar Luděk;Přeučil Jan;Strejček Alfréd;Šafránková Libuše;Štěpánek Petr;Tříska Jan

Neumannovy Poděbrady 1975

Celostátní přehlídka uměleckého přednesu Neumannovy Poděbrady vycházela od roku 1974 na deskách Supraphonu. 
Druhý díl této řady vydaný původně na EP kompletu 0 88 0542-44 vychází poprvé digitálně. 
Obsah: 
I. cena - mladí profesionální čeští a slovenští umělci - Moje Praha. Pásmo z veršů Františka Halase 
II. cena - mladí profesionální čeští a slovenští umělci - Moje mesto (Mikuláš Kováč) 
III. cena - mladí profesionální čeští a slovenští umělci - Rodokmeň (Mikuláš Kováč) 
I. cena - posluchači vysokých divadelních škol - Dřevo se listem odívá (František Hrubín) 
I. cena - posluchači vysokých divadelních škol - Do mesta 30 min. (Laco Novomeský) 
III. cena - posluchači vysokých divadelních škol - Srpnové poledne, Ať jiskří život v nás (František Hrubín) 
 Elegie (Vilém Závada)

Proč jsem tady doma

Z komentáře Donáta Šajnera k původnímu LP albu 1 18 1656 "Proč jsem tady doma" vydanému Supraphonem v roce 1974 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
Už název naší malé básnické antologie napovídá, o co nám šlo. Udělat průřez třiceti lety české poezie a z děl básníků vybrat nejkrásnější básně, v nichž srdcem i slovem autoři dosvědčují svůj vztah k rodné zemi. Chtěli jsme, aby na gramofonové desce promluvilo hlasem nejlepších recitátorů několik básnických generací. A proto jejich pohled a odpověď na otázku: Proč jsem tady doma, je zdánlivě stejná. Miluji svůj domov! Říkají to veršem rýmovaným i nerýmovaným, říkají slovy plnými obdivu a zpovídají se a odpovídají za nás za všechny. Lépe než oni to neřekneme, ale dovolte, abychom Vás s nimi aspoň jmenovitě seznámili. Přišli za vámi, dělí se s vámi o vyznání a věří, že v jejich oslavě domova je i vaše láska...

Matka v české poezii

Z komentáře Františka Branislava k původnímu titulu DV 15201 "Matka v české poezii" vydanému v Supraphonu v roce 1964 a nyní vydávanému poprvé digitálně: 
Kolikrát byla matka slavena obrazem a sochou, kolikrát oslavena zpěvem a hudbou! Báseň o matce vždycky nás vzruší, něčím nás smiřuje, vede nás k souladu, připomeňme tolik lásky. Rozteskní nás, navrací nám čas něčeho půvabně prožitého. Vzpomínkami na matku, myšlenkami na matku otvírá se kniha nejkrásnější poezie, která všechno prosluní. V rozpomínání voní vždycky ruce matek květem a chlebem, hlínou a ovocem. Nebylo a není básníka, který by nevěnoval verše matce. Jako oslavu, jako vděčnost. Z dlouhé řady literárních tvůrců uslyšíme slova mnohých. Jejich řada dala by se rozšířit. Uslyšíme o matce z různé doby a z různých prostředí, ale pokaždé spojí nás tento hlas s naší nejvlastnější životní cestou. Vzpomínka a myšlenka na matku dopřává nám teplo hladící ruky. Něco v nás něžně okřeje...Při naslouchání veršů a hudby každý jistě zahlédne svou usmívající se matku. Přichází potěšit dobrotou, přichází povzbudit...Matka naučila nás prvním slovům. Vštěpovala nám věrnost k rodné zemi. Od matky přijali jsme dědictví mluvy, všechna ta slova, kterými proudí minulost i dnešek, věčnost národa...Tisíckrát bude uctívána matka, dárkyně života, kterou si proměňujeme v nejlíbeznější píseň. Matka, toť naše krajina, s hrou a zpěvem, s našimi touhami. Průvodkyně našich snah a našeho díla. Všeho našeho počínání...Co lásky a stesku, co něhy a laskání, co litování a touhy splatit dluh, pohladit šedivý vlas, vložit ruku do dlaní! Tolikerá krása prosvětlila všechny ty sloky...Matka je vepsána do srdce nejvroucněji. Když matka žije, hlína voní růžemi a klasy, když matka navždy odešla, vlna hlíny hořkne žalem...Hledáme-li v poezii to nestárnoucí, to věčně působivé, co nás povznáší, co dává odvahu a vede k dobrému, čemu každý rozumí, jsou to básně o matce. A nezáleží na tom, z které jsou doby, jakého jsou ladění. Ty verše žijí v nás sladce, dojímají nás, poznovu probouzí se v nich úcta a obdiv, neskonalá vděčnost za všechno,, co pro nás matka vykonala..

Zemi krásnou, zemi milovanou

Z komentáře k původnímu LP titulu 1 18 2044 "Zemi krásnou, zemi milovanou" vydanému Supraphonem v roce 1977 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
"Recitace je nebo má být činnost, při níž umělec s láskou a pochopením vnucuje způsobem libým a strhujícím nám, kteří nasloucháme, svůj výklad básně nebo prózy a s poctivým úmyslem nás klame o dřině, která vystoupení předcházela. To všechno padne jako ušité na umění Julie Charvátové", napsal roku 1964 František Hrubín. Dva roky předtím se v jednom časopise přiznal, že při jejím přednesu neslyší "jen tóny, jež se chvějí na povrchu, ale i onu spodní melodii vyváženou z hloubi mateřštiny, z hloubi, kam proudící a stále se měnící tok mluvené všední řeči je stahován vírem básníkova úsilí"....Julie Charvátová se specializovala na poezii a prózu českých autorů od počátku novočeské literatury po nejmladší básníky, které nejednou uváděla do povědomí návštěvníků večerů poezie..nejčastěji se ve svých pořadech vrací ke svému milovanému básníku Františku Hrubínovi, vedle poezie umělé ji zajímá i tvorba lidová (Malované kvítí), vedle prózy korespondence (Božena Němcová, Rok za rokem), vzpomínky a eseje (František Hrubín, Lásky; pořad Lyry pragensis o Wolkrovi nazvaný Těžká hodina); tu jde o pásma věnovaná jednomu autorovi, jindy o tematické či žánrové kompozice (Chvála řeči české; pohádky Do usínání). Výsledkem a do jisté míry sumarizací těchto zkušeností v oblasti poezie je skladba na naší gramofonové desce. Je to kompozice historická, jakési malé dějiny české poezie. Zahrnuje dvaadvacet jmen, počínaje Máchou a Erbenem a konče Hrubínem a Ortenem. Dvaadvacet autorských individualit, dvaadvacet básní různé tématiky, jejímž společným jmenovatem je vztah k rodné zemi - odtud i máchovský název kompozice... 
Vladimír Justl, 1977

Barikáda z rozkvetlých kaštanů

Supraphon vydal v roce 1964 v edici Gramoklub album DV 15223 Barikáda z rozkvetlých kaštanů - pásmo poezie českých básníků s motivy Pražského povstání v květnu 1945. 
Verše Františka Hrubína (úryvek z Jobovy noci a Pražského máje), Vítězslava Nezvala (sloka z Historického obrazu), Jaroslava Seiferta (básně Praze a Barikáda z rozkvetlých kaštanů a úryvek z Třetí noci), Viléma Závady (úryvek ze Slunce od východu), Františka Halase (báseň Barikáda) a Vladimíra Holana (úryvek z Díku Sovětskému svazu). Básně recitují Otakar Brousek, Václav Voska a Zdeněk Štěpánek. 
Prózu Františka Buriánka (část předmluvy sborníku Patnáct májů) a Jana Drdy (úryvek z Němé barikády) vybral a uspořádal František Hrubín, který také napsal k albu tento komentář: 
 
Jsme často v pokušení zavzpomínat si bez patosu na ony dny před dvaceti lety, ale není to v našich silách. 
Byly to slavné dny, patos byl v jejich samém základu, nelze ho z nich vytrhnout, nelze se ve vzpomínce octnout na pražských ulicích bez pohnutí. Proto, dokud budou žít pamětníci, budou květy šeříků hrát barvou ocele, do níž se rozstříkla krev, jarní slunce bude leštit slavné pancéře a Město bude vycházet ze zbořených domů, ze střepin a z ulic s vyrvanou dlažbou v zástupech, provolávajících slávu hrdinům. 
Nebylo básníka, který by se patosu ubránil. Ale zrovna tak nebylo básníka, který by nezazpíval z nejvnitřnější potřeby, z nejupřímnějšího záměru tak, jak se mu v tu chvíli zazpívat chtělo: široce, daleko slyšitelně, slavnostně. S prsou se nám odvalila naráz tíha, která nás nutila i píseň šeptat, s rukou na závoře jen v náznacích a nesrozumitelně pro sluch nepřítele vypovídat o temných časech, o lidech temnějších než běs, ale i o naději, která se sbírala v křehkých slokách, aby se nakonec slila v mohutný proud a vyrazila sborovým zpěvem. 
Beznozí jsme běželi, bez dechu dýchali, ale přesto jsme cítili, že se ženeme vpřed, že se nevracíme. A najednou se před námi otevřel májový den v takové kráse, jak jsme si to nepředstavovali ani v nejsmělejším snu. Ne, nebylo v našich silách vejít do toho dne jen tak, docela prostě, přijmout ho jako odměnu, nepoděkovat; byl to den, v němž slzy slušely mužům, jako několik hodin předtím patřily pancéřové pěsti rukám sotva odrostlých chlapců. Slova jako krev, barikáda, máj, vlast nebyla jen slovy, za nimi byla hmatatelná skutečnost, za nimi kypěla velká zkušenost, a skládá-li se z těchto slov mnoho tehdejších veršů, skládá se z nich právem. Krev jsme tenkrát viděli všichni, a nelze ji nazvat jinak než krví, každému z nás prošlo rukama tisíce dlažebních kostek, které jsme vršili jednu na druhou, a pro barikádu jsme nemohli najít prostší slovo než barikáda. 
Zdá-li se někomu, že jsme byli příliš patetičtí, snad má pravdu. Jak už jsem řekl, patos byl nikoli vnějším gestem, ale jedním z vnitřních dynamických prvků všeho, co se s tak prudkým spádem a výjimečným způsobem přihnalo a co jsme z vteřiny na vteřinu intenzívně žili. Ale zároveň jsme byli velmi prostí: slova, která dnes může leckdo označit jako verbalismy, byla pojmy pro věci nejobyčejnější. Necítili jsme jejich patos. Nikomu jsme se jimi nevnucovali: naopak - byla přijímána spontánně, hromadně a s takovou odezvou, s jakou snad nikdy předtím lidský hlas a vzrušená píseň u nás přijaty nebyly. Zkuste jim naslouchat dnes, po dvaceti letech, a zazní-li ze strunného nástroje aspoň jedna jediná struna, věřím, že nezazní nadarmo.

Padesát let republiky. Pásmo veršů k 50. výročí vzniku československého státu

Z komentáře k původnímu titulu 0 18 0519 Padesát let republiky. Pásmo veršů k 50. výročí vzniku československého státu vydanému Supraphonem v roce 1968 a nyní - v roce, kdy oslavujeme 100. výročí vzniku Československa - poprvé digitálně! 
 
Od samého počátku národních dějin je česká literatura vzhledem k zvláštní teritoriální i historické situaci naší země spjata těsně s jejím vývojem. Básníci pak zvláště jsou nejednou chápáni jako svědomí národa, jako ochránci jeho svébytnosti a práv. Je to pochopitelní, neboť jsme v uplynulých stoletích museli často bojovat o holou existenci, a samu podstatu vlastního života - o rodnou řeč. To je také jeden z důvodů, proč se mohou tak zřetelně zrcadlit české národní dějiny i v krásné literatuře a dokonce právě v poezii. V tomto směru nepřineslo žádnou změnu ani dvacáté století, spíš naopak: mohutnějící proud domácí literatury znamená i zvyšování společenské angažovanosti jejích tvůrců. Logicky, neboť málokdy v dějinách prožíval náš národ v tak krátké době tolik významných proměn jako právě za uplynulé půlstoletí. Za padesát let existence republiky. Velké a zásadní vzepětí národní přineslo obrození. I když po něm následovala prudká reakce politiky, která toužila znovu ohrozit národní svébytnost, kořeny byly zapuštěny natolik pevně, že nemohla být zničena její podstata: národní sebeuvědomění a jazyk. A tak se na pořad dne dostala otázka státní svrchovanosti a snaha o zřízení samostatného státu...

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.