Nicnedělání je někdy těžší, než si myslíme

V této části rozhovoru se zaměřujeme na to, proč je pro nás ticho a nicnedělání často tak nepříjemné. Proč máme potřebu neustále něco dělat, něco si pouštět nebo utíkat k obrazovkám, když se zastavíme?

Martin Sedláček mluví o tom, co se děje, když opravdu zpomalíme a zůstaneme v tichu. Vysvětluje, proč je neustálá aktivita často jen psychickou anestezií, která nás odvádí od vlastních pocitů. Dotýkáme se tzv. „žraločího syndromu“ – vnitřního přesvědčení, že když se zastavíme, začneme se dusit. Právě zastavení a nicnedělání je ale klíčem ke kontaktu se sebou, svými potřebami, emocemi i tělem.

💬 TÉMATA

• Proč se bojíme ticha a klidu

• Neustálá aktivita jako únik před pocity

• „Žraločí syndrom“ a potřeba být pořád v pohybu

• Co se začne dít, když se opravdu zastavíme

• Kontakt se sebou, emocemi a potřebami

• Proč je tempo duše pomalejší než tempo mysli

Zajímá vás více? Poslechněte si celou epizodu #2 ze série Mezi výkonem a životem s Martinem Sedláčkem. 👉 Celou epizodu najdete na YouTube & Spotify: @otakarlucak

Díky, že posloucháte. 🎧

PROPOJME SEPodcast (nejen) pro táty podnikatele vychází každé dva týdny.

Poslouchej na Spotify, Apple Podcasts, YouTube a v dalších podcastových aplikacích.

https://www.instagram.com/otaslucak/

https://www.linkedin.com/in/otakarlucak/

Martin Sedláček: https://terapiesedlacek.cz/psychoterapie-praha/