Jan Saudek: Kdybych byl chytřejší, mohl jsem zůstat bohatý
Pavel Pafko: Člověk se nemůže pořád bát, měl by pak smutný život
Josef Klíma: Zlo neporazím a nikomu nemůžu nasadit náramky
Martin Šonka: Armádě byly mé letecké úspěchy ukradené
František Skála: Ocenění ve výtvarném oboru vůbec nic neznamená
Jan Haubert: Čím víc se chovám jako blázen, tím víc to publikum baví
Rey Koranteng: Můj sen je plout atomovou ponorkou
Marek Najbrt: Tonda Blaník pořád žije, ale spí jako blaničtí rytíři
Ondřej Ruml: Některé mé postoje byly zbytečné
Bohdan Tůma: Jako král českého dabingu se necítím
Tatiana Dyková: Ze všeho, co mohlo odkrýt ženskou křivku, jsem byla na nervy
David Ondříček: Český film je dobrý, ale Oscaři hrají podle jiných pravidel
Aleš Háma: Jsem velmi retro člověk, ale z doby minulé bych nic nevrátil
Štěpán Mareš: Děsivé sny mívám prakticky každou noc, chtěl bych se vyspat
Vladimír Mišík: Občas si pustím Metallicu, tvrdá hudba mě baví
Jana Švandová: Focení pro Playboy byla trochu i provokace
Ivan Hlas: Když jsem pustil rodičům Na kolena, máma plakala, pro otce to byl odpad
Jakub Prachař a Libor Bouček: Pomlouvání vlastních žen je úplně k ničemu
Jan Smigmator: Mám pocit, že jsem byl boomer už na základní škole
Jiří Ježek: S jednou nohou bych StarDance nevyhrál
Jaromír 99: U nás na venkově málokdo ví, že jsem napsal Půlnoční
Pavel Liška a Jan Révai: Chtěli jsme lidojedům zahrát divadlo, než nás sežerou
Robert Kodym: Potřeboval jsem se dotknout dna, od kterého bych se odrazil
Jan Hřebejk: Komouše nenávidím čím dál tím víc
Petr Fiala: Jsme kapela ze starých časů, nikdy jsem neměl plán B
