Jiří Vejdělek: Není lepší palivo pro komedii, než vlastní smutek a utrpení
Pavel Kolář: Člověk by se o sebe měl trochu starat, ale s rozumem
Štefan Margita: Po smrti Hanky se vše změnilo, i mé okolí
Oldřich Navrátil: Umím i odmítat, ale nedělám to často
Vojtěch Dyk: Poslední dobou jsem trošku posmutněl
Jan Kanyza: Být Redfordem, tak mě žaluji a vyhrál bych to
Tomáš Řepka: Pobyt ve vězení mi ukázal, že nejsem nesmrtelný
Milan Cais: Nesnažím se dohánět věci, které mi už utekly
Roman Holý a Matěj Ruppert: Nejezdíme na koncerty do práce, ale za kamarády slavit život
Richard Genzer: Když přestřelím fór, umím se omluvit
Petr Spálený: Směji se hodně, ale když je čemu
Helena Fibingerová: Potřebuji být úspěšná, slovo oběť do sportu nepatří
Osmany Laffita: Byl jsem černá ovce rodiny
Michal Pavlíček: Pražský výběr neznal lásku
Patrik Berger o nadcházejícím Euru, Liverpoolu i rybaření
Jaroslav Róna: Jediné, čeho se bojím, jsou mí spoluobčané
Jakub Voráček: Původní plán byl skončit s hokejem na MS v Praze
Ondřej Havelka: Děsilo mě, že bych se musel živit jako zpěvák do sedmdesáti
Šimon Pánek: Hrál jsem nějakou roli v momentální chvíli historie
Jiří Suchý: S Werichem jsme k sobě měli blízko, Voskovec mě nejdřív neměl rád
David Novotný: Rozhodnutí odejít z Dejvického divadla bylo bolestivé
Jiří Macháček: Snažit se být trendy by byla naše smrt
Václav Marhoul: Byl jsem úplná nula
Helena Vondráčková: Skladba Bulháři mě bavila, méně se ale líbila Bulharům
Michal Horáček: Klid je to poslední, co jsem v životě chtěl, ten budu mít, až umřu
