Karel Havlíček Borovský

Stanislav Kostka Neumann

Miroslav Doležal

Jaroslav Seifert

Vilém Závada

František Vicena

Jan Hus

Jan Želivský

Julián Cesarini

Zdeněk Štěpánek

Jiří Šrámek

Zdeněk Buchvaldek

Vladimír Šmeral

Božena Němcová

Jaroslava Adamová

Josef Kainar

Karel Jaromír Erben

Karel Hynek Mácha

Libuše Havelková

Eduard Cupák

Irena Kačírková

Jaroslav Kepka

Josef Větrovec

František Branislav

Věra Kubánková

Josef Hora

Oldřich Musil

Otomar Krejča

Viola Zinková

Jaromír Spal

Vladimír Brabec

Josef Štefánek

Josef Velda

Fráňa Šrámek

František Němec

Laco Novomeský

Radovan Lukavský

Vladimír Holan

Petr z Mladoňovic

Jaroslav Vrchlický

Otakar Brousek st.

Viktor Dyk

František Halas

František Hrubín

Jiří Wolker

Josef Svatopluk Machar

Jiřina Švorcová

Vítězslav Nezval

Vítězslav Hálek

Oldřich Mikulášek

Miloš Nedbal

Marie Tomášová

Václav Voska

Jiřina Petrovická

Vladimír Ráž

Milan Mach

Bohumil Švarc

Jiří Adamíra

Luděk Munzar

Petr Bezruč

Konstantin Biebl

Otokar Březina

Ján Kollár

Jiří Orten

Jan Neruda

Karel Toman

Julius Zeyer

Dana Medřická

Vítězslav Novák

Jiří Kolář

Jan Zahradníček

Ladislav Chudík

Podcasty a Audioknihy od autora Vladimír Šmeral. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Jiří Hurta

Bohuš Hradil

Dějiny a historie

Film, divadlo, rádio a TV

Poezie

Výuka

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Chuť lásky. Brevíř světové milostné poezie

Johan doktor Faust

Z komentáře k původnímu titulu 01 0328 vydanému Pantonem v roce 1972 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
,,,Příběh doktora Fausta poprvé zpracoval roku 1589 anglický dramatik Marlowe. U nás byl hrán na loutkovém divadle už koncem 17. věku. Od té doby téměř dvě století vzrušoval obecenstvo a stal se nejrozšířenějším a nejefektnějším kusem všech našich lidových loutkářů. Dramatická tvorba loutkářská byla velkým pojítkem mezi lidovým umělcem a srdcem prostých lidí zvláště na našem venkově, pro něž bylo loutkové divadlo dlouhá desetiletí jediným kulturním zážitkem a v době obrození i první formou, kterou se začalo projevovat české divadlo. Fausta hráli naši loutkáři zpaměti a obměňovali podle své fantazie, temperamentu i technických zálib. Pokud v jednotlivých loutkářských rodinách existovaly texty, byly přepisovány vždy po mnoha letech, už značně poškozené. Přesto se nám dochovalo několik verzí této hry. Má-li v nesmrtelném pokladu lidových písní, říkadel, pohádek a pověstí své místo i lidová tvorba loutkářská, pak v ní zase vévodí kouzelná báchorka o člověku, který se upsal ďáblu a svádí boj o svou duši.....Při vší té nynější zábavnosti textu a anachronismů výrazových prostředků se můžeme jen obdivovat tomu, že staří loutkáři neochuzovali myšlenkový a filosofický náboj této gigantické látky o člověku, jeho hledačství, pýše a marném pokání. Milovníci lidové slovesnosti se mohou potěšit jiskřením metafor, zkratek, lapidárnosti výrazu, básníky svobodným nakládáním s časem a prostorem, přesnou kresbou figur a v neposlední řadě i obstojnou snůškou trefných sociálních kritických postřehů. Výtečné herecké obsazení dostalo příležitost se naplno "vyřádit" a uplatnit svoje živelné komediantství na jedné straně a lásku a úctu na straně druhé...

Balady Jiřího Wolkera

Jiří Wolker ( *29. března 1900 – † 3. ledna 1924) 
 
Komentář k původnímu albu DV 15171: 
 
Jiří Wolker náležel k mladému básnickému pokolení z počátku dvacátých let, které v jinošském věku zažilo první světovou válku, zrálo v paprscích Velké říjnové revoluce, a zaněcujíc se v jejím duchu snem o novém, společensky spravedlivém světě, dychtilo po uskutečnění socialismu i u nás a hlásila se tudíž po boku revolučního proletariátu ke komunistickému učení a hnutí. V souzvuku s tím usilovalo o nové, socialistické, či jak se tehdy říkalo, proletářské umění, které se nejen obracelo do řad dělnické třídy, ale chtělo také z jejího světa - prodchnuto pospolitým cítěním - růst svými popudy, svou myšlenkou a notou. Chtělo nejen po pravdě znázorňovat společenskou skutečnost s její křivdou a bídou, ale i aktivně se podílet na jejím revolučním dění, být přitom nejen věrozvěstem nového společenského řádu, ale spolu již vyjadřovat sám nový, socialistický životní názor a cit. 
Jiří Wolker se stal čelným průkopníkem a zakladatelem této nové, socialistické poezie u nás. Když po zmužilém zápasu s úpornou, zákeřnou chorobou v tatranském sanatoriu dodýchal dne 3. ledna 1924 ve svém prostějovském domově, ani ne čtyřiadvacetiletý, zanechal po sobě napodiv bohaté dílo. Zahrnovalo verše, prózu vypravěčskou i teoretickou, dramatické pokusy, nicméně jeho jádrem byla Wolkrova básnická tvorba, obdivuhodně vyzrálá. Přesto předčasná smrt odsoudila nejeden tvůrčí záměr mladého básníka k údělu torza, mj. i plán na baladický cyklus, z něhož tři ukázky přinesla "Těžká hodina" (1922), druhá Wolkrova sbírka veršů po jeho knižní prvotině "Host do domu" (1921). Ostatní balady, jež stačil napsat, schránil si pro zamýšlenou "Knihu balad", kterou však již nedotvořil. 
Kolektivisticky cítící básník se posléze odkláněl od lyrické struny, protože mu připadala příliš spjata s "určitým člověkem, který mluví stále jen o sobě"; zato usiloval o obnovu epiky veršem, protože byla v souladu s jeho dychtěním po poezii, předmětně znázorňující "poznání lidí a věcí mimo nás" a spolu se samou dobou revolučních hnutí a akcí: "Lyrika je stav, epika je čin", prohlásil. Jestliže přitom sáhl po útvaru balady, tedy pravděpodobně z dvojího důvodu: jednak že mu její temnosvitné ladění umožnilo dramaticky znázornit peklo kapitalistického světa spolu s revolučním úsvitem společenského příští, jednak že si uvědomil lidovou tradici baladického útvaru, v němž sám nově a osobitě navázal na klasický odkaz národního umění, na baladu Nerudovu a zejména Erbenovu. 
V prvních dvou z pěti balad, jejichž přednes uslyšíte z toto desky, v baladách "o nenarozeném dítěti" a "o ženě, bohu a muži" je Wolker básníkem milostné lásky, která se nemůže uskutečnit ve světě plném bídy, křivdy, nenávisti - proto je a musí být "láskou bojující", proto chce a musí chtít "celý svět bez mezí". Obojí příběh chudých, vyděděných milenců zaujme už samým pojetím, příznačným pro socialistického básníka, jemuž ani štěstí intimního citu a vztahu nebylo nezávislé na společenských podmínkách a jemuž osobní úděl nedílně splýval se společenským. V další "Baladě o snu" se proti té poezii buržoazní epochy, která buď se rozdírala steskem neuskutečnitelných iluzí, nebo rozčarovaně hořkla nad snem leda výsměšně uskutečněným, naopak radostně, hymnicky radostně zná básník k činorodě pospolitému uskutečnění reálného snu společenského, které konečně uzdraví svět rozvrácený zlem společenské nespravedlnosti. V této horoucí jistotě se obrážel optimismus samé dělnické třídy, prodchnuté vědomím svého dějinného poslání a jeho konečného vítězství. 
Ne nadarmo jsou dělníci a pracující lidé básníku té balady "tvořeni světa dědicového věční". A jestliže člověk právě svou prací a svým bojem vždy znovu utváří a přetváří život a svět, nejenže tak proměňuje své já v hodnotu objektivní, společenskou, ale zároveň tak vyrůstá i nad svou přechodnou existenci, protože i po svém skonu nadále žije v takovém díle, kterým se dal "celému světu" a v něž proměnil svou bytost - to je smysl Wolkrovy "Balady o očích topičových", to je jeho "proletářská moudrost", která neznala pocit životní marnosti, a jeho materialistická víra v pozemský život věčný, která neznala ani úzkosti ze zmaru. Rovněž nadosobní službou pro obecné dobro se ze svého provinění vykupuje hrdina poslední "Balady o námořníku", v jejímž verši "ve vlastní ráně najde nůž, kterým sám zabíjel" zhustil Wolker představu o zlu obracejícím se proti samému viníkovi a v jejímž příběhu nadto znázornil i své poznání jak o vzájemné souvztažnosti lidských osudů, tak o příkazu odtud plynoucím: o příkazu společenké odpovědnosti, kterou každý z nás nese za úděl druhého, za osud všech. 
Nuže, tak i v těchto baladách, ano v nich nad jiné, vyslovil mladý socialistický básník plastikou jejich příběhů a hudbou svých veršů samo nové pojetí lidského života a soužití, lásky a práce, předjal už prvky a rysy nového socialistického lidství - v tom vězí trvale živý smysl i účin jeho poezie. 
A. M. Píša

Dějepis. Album pro dějepis na ZDŠ - Husitství

Původní LP album DM 15290 "Dějepis. Album pro dějepis na ZDŠ" vydal Supraphon v roce 1966 - nyní titul vydáváme poprvé digitálně. 
Ač jsou jistě dnešní hodiny dějepisu odlišné od dob vydání alba, snímky na něm pužité však mohou i dnes dnešním žákům ba i učitelům s dějepisem pomoci - jsou to např. ukázky z Kázání Mistra Jana Husa v kapli Betlémské, 
Vyprávění o upálení Mistra Jana Husa, Kázání Jana Želivského, Z husitských Manifestů a další

Tisíc let české poezie

Původní 3LP komplet 1 18 1704 Tisíc let české poezie vydal Supraphon v roce 1975 - nyní tento komplet vychází poprvé digitálně

Padesát let republiky. Pásmo veršů k 50. výročí vzniku československého státu

Z komentáře k původnímu titulu 0 18 0519 Padesát let republiky. Pásmo veršů k 50. výročí vzniku československého státu vydanému Supraphonem v roce 1968 a nyní - v roce, kdy oslavujeme 100. výročí vzniku Československa - poprvé digitálně! 
 
Od samého počátku národních dějin je česká literatura vzhledem k zvláštní teritoriální i historické situaci naší země spjata těsně s jejím vývojem. Básníci pak zvláště jsou nejednou chápáni jako svědomí národa, jako ochránci jeho svébytnosti a práv. Je to pochopitelní, neboť jsme v uplynulých stoletích museli často bojovat o holou existenci, a samu podstatu vlastního života - o rodnou řeč. To je také jeden z důvodů, proč se mohou tak zřetelně zrcadlit české národní dějiny i v krásné literatuře a dokonce právě v poezii. V tomto směru nepřineslo žádnou změnu ani dvacáté století, spíš naopak: mohutnějící proud domácí literatury znamená i zvyšování společenské angažovanosti jejích tvůrců. Logicky, neboť málokdy v dějinách prožíval náš národ v tak krátké době tolik významných proměn jako právě za uplynulé půlstoletí. Za padesát let existence republiky. Velké a zásadní vzepětí národní přineslo obrození. I když po něm následovala prudká reakce politiky, která toužila znovu ohrozit národní svébytnost, kořeny byly zapuštěny natolik pevně, že nemohla být zničena její podstata: národní sebeuvědomění a jazyk. A tak se na pořad dne dostala otázka státní svrchovanosti a snaha o zřízení samostatného státu...

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.