Michal Pavlata

Miroslav Doležal

Zdeněk Štěpánek

Karel Čapek

Karel Jaromír Erben

Karel Hynek Mácha

Jiří Hanák

Dagmar Jaklová-Oravová

Rudolf Kvíz

Zdeněk Sedláček

Jiří Schwarz

Vlasta Fabianová

Rudolf Hrušínský

Petr Haničinec

Antonie Hegerlíková

Hana Kofránková

Alois Jirásek

Julie Charvátová

Ota Sklenčka

Radovan Lukavský

František Halas

Alfred Strejček

Pavel Jurkovič

Václav Voska

Marie Vášová

Jan Kačer

Jan Kopecký

Alexander Nikolajevič Ostrovskij

Podcasty a Audioknihy od autora Ota Sklenčka. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Luděk Kopřiva

Josef Laufer

Antonie Nedošínská

František Stupka

Zdeněk Švarc

Hanuš Thein

Anna Marie Tilschová

František Trávníček

Vladimír Vondráček

Jan Zrzavý

Karel Nedbal

Dagmar Veškrnová

Jan Čenský

Zuzana Bydžovská

Jan Kanyza

Rudolf Jelínek

Ota Pavel

Jiří Pleskot

Jaroslav Průcha

Jiřina Bohdalová

Ivanka Devátá

Ladislav Frej

Jaroslav Kepka

Gabriela Vránová

Radoslav Brzobohatý

Jaroslav Satoranský

Zdeněk Řehoř

Eduard Kohout

Jiří Klem

Daniela Kolářová

Miloš Kopecký

Otakar Brousek st.

Vlastimil Fišar

Jiřina Švorcová

Jiřina Jirásková

Vlastimil Zavřel

Zdeněk Žák

Jiří Holý

Stella Zázvorková

Eva Klepáčová

Jan Schánilec

Svatopluk Skládal

Vladimír Ráž

Jiří Adamíra

Viktor Preiss

Jiří Bartoška

Marie Marešová

Ilja Prachař

Jaroslava Pokorná

Jaromír Hanzlík

Tomáš Töpfer

Jiří Plachý st.

Lubor Tokoš

Hana Maciuchová

Dějiny a historie

Film, divadlo, rádio a TV

Klasika

Poezie

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Ač zemřeli - ještě mluví IV.

Původní LP album 1018 3571 z cyklu Supraphonu Ač zemřeli - ještě mluví - díl IV. bylo vydáno v roce 1982. 
 
Ota Sklenčka spojuje zasvěceným průvodním slovem dokumentární záznamy hlasů významných osobností - na tomto albu promlouvá např. o mateřštině český jazykovědec a proslulý bohemista akademik František Trávníček, 
na svůj život vzpomíná spisovatelka Anna Marie Tilschová, moravský prozaik a básník Metoděj Jahn vypráví o jeho rodném kraji, Valašsku, 
spisovatel Ota Pavel mluví o knize Jak jsem potkal ryby, kterou právě píše, zazní i vzpomínky prvního sportovního redaktora a rozhlasového reportéra Josefa Laufra, 
malíř Jan Zrzavý vypravuje o svých malířských začátcích...další a další vzpomínky známých osobností či na známé osobnosti vycházejí poprvé digitálně

Jirásek, Fuchs: Staré pověsti české

Částečná dramatizace Starých pověstí českých Aloise Jiráska ve výběru a scénáristické úpravě režiséra Jana Fuchse připomene jistě nejznámější knihu tohoto klasika české literatury, z níž generace čerpaly znalosti o nejstarších dějinách naší vlasti předávané v pověstech. Snímek natočený v r. 1988 je ukázkou velkorysých edičních projektů Supraphonu realizovaných zkušenými režiséry a jistě zaujme hereckými výkony a celkovým pojetím i dnešní posluchače. 
 
Mimořádná nahrávka ve skvělém hereckém podání

Halas: Ženy

Z komentáře k původnímu LP albu 1118 2988 vydanému Supraphonem v roce 1982 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
Snad že svou matku ztratil už v osmi letech, snad že mu stále více časem chyběla a pořád ji hledal, její doteky, které "jsou na všem", barvy a linie, "aby si z nich složil obraz tratící se nenávratně", snad že poezie není než ženského rodu, ale určitě hlavně proto, že měl nekonečnou potřebu i schopnost něhy, básník František Halas (1901 - 1949) psal své dílo ve znamení plachého, ale vytrvalého obdivu a úcty k ženě....Halasova poezie už od prvních dochovaných básnických pokusů, od Smutné něhy, Vráceného prstýnku a Souchotinářky je dvornou službou ženě...vyniká ve vztahu k ženě a k ženám zvláštní pozorností a noblesou, jaká se kdysi přičítala urozeným rytířům, ale svou opravdovostí všecku feudální i pozdější šlechtu předčí a zahanbuje... 
Milan Blahynka

Erben: Kytice

Z komentáře V.Justla k původnímu LP albu 1218 0721 "Karel Jaromír Erben Kytice" vydanému Supraphonem v roce 1984 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
...Většina básní Kytice z pověstí národních čerpala z české lidové tradice jako součásti lidového písemnictví slovanského (ale nejen jeho). Z pověstí a báchorek se v Erbenově zpracování staly balady (výjimku tvoří Poklad a Záhořovo lože, leč i ty mají baladické rysy), a to i z látek tak ryze pohádkových, jako je Zlatý kolovrat (umělecky jedna z nejcennějších balad, formálně velmi umně vystavěná) nebo Vodník, v němž pohádková postava neškodného zeleného mužíčka se promění v démona, který perzonifikuje záludnost přírodního živlu. Erben se Kyticí z pověstí národních stal výsostným básníkem symbolu a mýtu... 
Jde o dvě skupiny recitátorů: jedni natočili Erbenovy básně v prosinci 1961, druzí v září 1983. Původně mělo jít pouze o historické snímky, při poslechu pásků z r. 1961 se však ukázalo, že z různých důvodů jsou některé snímky nepoužitelné...Ze starých nahrávek jsme převzali Kytici a Vodníka (Zdeněk Štěpánek), Vrbu, Zlatý kolovrat, Holoubka (Václav Voska), Dceřinu kletbu a Štědrý den (Vlasta Fabianová), Lilii (Marie Vášová) a Věštkyni (Julie Charvátová); tyto Úlomky, jak zní podtitul básně, jsme museli z časových důvodů zkrátit o pátou část.... Nově jsme natočili Poklad (Antonie Hegerlíková), Polednici a Svatební košili (Ota Sklenčka), Záhořovo lože (Miroslav Doležal)...Naše uspořádání bylo pochopitelně odvislé od délky jednotlivých básní - nebylo proto možné dodržet důsledně v podstatě chronologický sled Erbenův. Snažili jsme se dát k sobě básně blízké motivicky nebo stylově, nebo ty, které mohou vedle sebe stát v jistém napětí; Kytici jsme ovšem ponechali jako prolog, Věštkyni jako epilog. Zároveň jsme přihlíželi k tomu, aby se týž interpret neobjevil na jedné straně desky dvakrát a aby střídání mužských a ženských hlasů mělo stavebnou logiku. Přestože jde o snímky ze dvou časových období, mezi nimiž leží dvaadvacet let, soudíme, že toto spojení není rušivé. Je to dáno jednak žánrem a charakterotvornými rysy Erbenových balad (do jisté míry určují interpretační přístup), jednak vahou osobnosti jednotlivých přednašečů...Dramaturgicky se vřazuje tento dvoudeskový komplet Kytice z pověstí národních do systematické řady supraphonských snímků, která přináší základní díla našeho staršího (ale i nejstaršího) písemnictví. Jde o tyto tituly: Tisíc let české poezie I - III. 1975, Čtveročasí básnictví českého (I. 2982, II. 1983), Babička Boženy Němcové (R.Nasková, V.Fabianová;historický archiv, 1984), Povídky malostranské Jana Nerudy (Z.Štěpánek; historický archiv, 1984), Slovo a hlas (poezie 19. a 20. stol., 1980). V roce 1986, kdy uplyne 150 let od vydání Máchova Máje a od básníkova úmrtí, k nim přistoupí Máj v podání Rudolfa Hrušínského.

Šírou tu zemi, zemi jedinou

150. výročí úmrtí Karla Hynka Máchy (zemřel 6.11. 1836) stalo se pro Violu a Pražské kulturní středisko důvodem ke společnému pořadu, který se konal v neděli večer 9. listopadu 1986 v Divadle Jiřího Wolkra v Praze pod názvem Šírou tu zemi, zemi jedinou. Stejnojmenná gramofonová deska je živým záznamem představení: jde tedy o autentický snímek se všemi klady i zápory (rušivé zvuky z obecenstva, technická kvalita nahrávky...). Vzhledem k danému rozměru desky bylo třeba krátit.... 
Dramaturgie pořadu Šírou tu zemi, zemi jedinou vycházela ze skutečnosti, že Viola má na svém repertoáru Máj od r. 1966: nejprve v podání Jiřího Bednáře a Traxlerova Českého skifflu (nyní skupina Žáci), od května 1976 v pojetí Rudolfa Hrušínského. Tento "osudový" Máj, v němž básníkovo poselství zní v plnosti myšlenkového a citového sdělení i bohaté zvukové instrumentace.... vyšel na gramofonové desce právě k 150. výročí Máchovy smrti. Také proto jsem se při skladbě scénáře obrátil především k Máchově lyrice, která je ostatně stále méně známá, ačkoliv má sama o sobě vysokou uměleckou hodnotu a ačkoliv Máj je bez ní nemyslitelný: je jeho prologem. Lze tedy básně první strany této desky chápat také jako přípravu k lepšímu pochopení a prožití Máje i k hlubšímu porozumění Máchovy umělecké osobnosti. V Máchově lyrice najdeme názvuky obrazů, které jsou erbovními znaky Máje, je v ní napětí, chvění, atmosféra, kterou naplno dýcháme v básni, jež se stala pro českou poezii mírou hodnoty, krásy, umělecké pravdivosti. A najdeme tu i Máchu artistního, který zkouší nosnost jazyka, pokouší se o jeho novou instrumentaci a dává zaznít jeho utajené nádheře. Zároveň jsem však chtěl pořadem Šírou tu zemi, zemi jedinou připomenout impozantní mohutnost a vnitřní sílu, vědomí souvislosti a vůli po ztotožnění, jaké představovalo připomenutí stého výročí Máchova úmrtí roku 1936... 
Pořadem Šírou tu zemi, zemi jedinou se k Máchovi přihlásilo deset předních umělců slova. Už tato skutečnost stojí za to, aby se jeho záznam stal zveřejněným dokumentem. Tak jako se jím stal záznam ze slavnostního pořadu z české poezie 19. a 20. století, uskutečněný k 15. výročí založení Violy 22. října 1978 v Dvořákově síni pražského Domu umělců pod názvem Slovo a hlas: 
jako gramofonová deska (s komentářem namluveným Václavem Voskou) vyšel pod stejným názvem o rok později. Deska Slovo a hlas má tedy následovníka ... 
Vladimír Just

Ostrovskij: Vlci a ovce

Z obsáhlého komentáře Karla Palouše k původnímu 2LP albu "A.N.Ostrovskij Vlci a ovce", které vydal Supraphon v roce 1987 a které nyní vychází poprvé digitálně: 
 
...Jaká je asi idea jeho (Ostrovského) vynikající komedie "Vlci a ovce". Na co útočí: na kariérismus, na moc peněz - na peněžní vztahy mezi lidmi, na morálku, v níž "vše je dovoleno" v cílevědomé honbě za kariérou, společenským postavením, za penězi. Útočí i proti společenskému postavení ženy v tehdejší společnosti. Bojuje za aktivitu žen. Nežít je v osudné pasívní závislosti na muži. Stejně jako v komediích "Výnosné místo", "I chytrák se spálí" jsou zde silné satirické prvky - v této hře někdy až gogolovské. Není tu téměř kladné postavy - jsou tu jen obrazně řečeno malí a velcí vlci - a ovce. Proti nim útočí stejně jako proti vlkům a stejně jako u Gogola má být smích obecenstva nejkladnější postavou v představení. Ve hře nejsou Platonové, kteří by bojovali proti této morálce - jen liberálové, kteří "mluví" proti ní a z pohodlnosti a lenosti a sobectví, se nezmohou na čin (Lyňajev a Kupavinová) - nakonec jsou také "vlky sežráni". V jaké společnosti a politické situaci se odehrává děj hry. Je napsána roku 1875. A 70. létaj sou nástupem kapitalismu v Rusku. Staví se fabriky, budují železnice, vzrůstá obchod se zahraničím. Roste moc peněz. Novým typem je Berkutov - to už není jen lopachinovský typ z Višňového sadu. To je nový, dravý typ kapitalisty. Člověk chytrý, vzdělaný - který jde za svým cílem bezohledně, přes mrtvoly, ale se zdvořilým úsměvem, bez křiku, hrubosti, neomalenosti a okázalosti Dikojů, Kabanových a Chlynovů. Ostrovskij útočí tedy na peněžní vztahy, na kariérismus, na nedůstojné postavení ženy ve společnosti. V Bouři se Káťa vymaňuje z těchto společenských pout skokem do Volhy. Ale společnost 70. let už naučila mladé dívky jako Glafira něčemu jinému: domoci se své svobody jinak. Přetvářkou, lstí. Poplete hlavu hodnému boháčovi, vezme si ho bez lásky a získá bohatství a volnost. I v naší společnosti v mezilidských vztazích někde ještě morálka peněžních vztahů přetrvává a právě proti ní jsme chtěli útočit naším představením.

Neobyčejný život. Pásmo Jana Kopeckého "Svět podle Karla Čapka"

V říjnu 1989 nahrávala redakce mluveného slova Supraphonu ve studiu Lucerna pásmo Jana Kopeckého "Svět podle Karla Čapka" k 100. výročí Čapkova narození. K vydání titulu vycházejícího z Čapkových novinářských textů, myšlenek, úvah, novel a románů (např. Apokryfy, Boží muka, Ze života hmyzu, Krakatit...) ale již v nastalé bouřlivé době nedošlo... 
Přicházíme tedy nyní s jeho digitálním vydáním u příležitosti 130. výročí narození Karla Čapka (*9.1.1890 - †25.12.1938) 
 
 
Autor pásma divadelní teoretik a kritik, dramatik a překladatel Jan Kopecký (* 13. 10. 1919-† 20. 12. 1992) se věnoval divadlu v praxi i teorii, byl od roku 1950 profesorem na Divadelní fakultě pražské Akademii múzických činností. Po roce 1972 ale nesměl publikovat a byl nucen pracovat v dělnických profesích. Až v roce 1990 se jako profesor vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. 
Úspěšné byly jeho úpravy lidových her (Komedie o umučení - v roce 1969 vydaná v Supraphonu poprvé, v roce 2018 uvolněna pro Supraphonline a ostatní digitální servery pod kat.č.VT 0419-2). 
I v činnosti překladatelské se Jan Kopecký věnoval textům o divadle a dramatickým, ovšem v letech 70. a 80. je byl nucen skrývat pod pseudonymy či vypůjčenými jmény. Napsal divadelní hry Linka důvěry (1983, pod jménem Ivana Vadlejchová), Kočka ve vile (1978, spolu s Jiřím Seydlerem pod jménem Jiří Poch).

Aplikace Youradio Talk

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.