Ladislav Potměšil

Arthur Miller

Jean-Paul Sartre

James Hilton

Dalimil Klapka

Josef Vinklář

Jorga Kotrbová

Růžena Merunková

Josef Kajetán Tyl

Jiří Klem

Zdeněk Dítě

Oldřich Daněk

Vilém Besser

Maxim Gorkij

Jiřina Štěpničková

Vítězslav Nezval

Jiří Adamíra

Václav Kliment Klicpera

Miloš Hlavica

Marie Marešová

Alexander Nikolajevič Ostrovskij

Jaroslava Pokorná

Jana Dítětová

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Podcasty a Audioknihy od autora Alexander Nikolajevič Ostrovskij. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Jana Kovaříková

Jan Faltýnek

Vladimír Šmeral

Miriam Kantorková

Josef Patočka

Ladislav Trojan

Marie Glázrová

Ivanka Devátá

Jaroslav Kepka

František Hanus

Lubomír Lipský

Blanka Bohdanová

Karel Novak

Ota Sklenčka

Radovan Lukavský

Marta Vančurová

Luděk Munzar

Josef Bek

Inez Hofbauerová

Světla Amortová

Jiřina Jirásková

Václav Neužil

Rudolf Walter

Vlastimil Zavřel

Zdeněk Žák

Bedřich Karen

Eva Klepáčová

Svatopluk Skládal

Martin Růžek

Božena Patočková

Čestmír Řanda

Eva Wimmerová

Jan Pivec

Dana Medřická

Film, divadlo, rádio a TV

Humor, komedie a satira

Klasika

Novely a povídky

Povídky

Český rozhlas je největším výrobcem audiozáznamů v České republice. Jeho záměrem je postupně zpřístupnit rozhlasový archiv (mluvené slovo, hudbu a další pořady), tak i fyzické nosiče na jednom místě online. Nabízené záznamy pořadů jsou dodávány ve vysoké kvalitě upravené zvukovými mistry.

Radioservis a.s.

Český rozhlas

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Album scén z divadelních her 2 (Ostrovskij, Sartre, Hilton, Miller, Nezval, Gorkij)

Nový kompilační titul určený pouze pro digitální obchody vám představuje nahrávky scén z divadelních her z různých období, z různých divadel a různých autorů. 
V tomto případě Alexandra Nikolajeviče Ostrovského (Poslední oběť), Vítězslava Nezvala (Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Manon Lescaut), Jean-Paul Sartra (Vězňové z Altony), Jamese Hiltona (Sbohem, pane profesore), Arthura Millera (Zkouška ohněm) a Maxima Gorkého (Měšťáci). 
Pojďte s námi do divadla - potěšíte se nezapomenutelnými hlasy a profesionálními výkony herců a hereček Marie Glázrové, Bedřicha Karena, Františka Smolíka, Zdeňky Baldové, Jana Pivce, Zdeňka Štěpánka, Radovana Lukavského, Dany Medřické, Hany Maciuchové, Petra Štěpánka a mnoha dalších skvělých umělců.

Dva provinční herci komik Šťastlivec a tragéd Nešťastlivec se setkají, když marně hledají po ruském venkově angažmá. Společná cesta je zavede na statek, kde se statkářka Gurmyžská snaží připravit svou neteř o dědictví. To je výchozí situace komedie klasika ruského divadla A. N. Ostrovského.Rozhlasovou adaptaci nastudoval režisér Jiří RollOsoby a obsazení: Raisa Pavlovna Gurmyžská, vdova, bohatá statkářka (Světla Amortová), Axinija Danilovna, její vzdálená příbuzná, chudá dívka (Marta Vančurová), Jevgenij Apollonovič Milonov (Josef Bek), Uar Kirillovič Bodajev, bývalý kavalerista (František Hanus), Ivan Petrovič Vosmibratov, kupec, obchodující s lesem (Čestmír Řanda), Petr, jeho syn (Ladislav Trojan), Alexej Sergejevič Bulanov, nedostudovaný mladík (Jan Faltýnek), Gennadij Nešťastlivec, venkovský herec (Luděk Munzar), Arkadij Šťastlivec, venkovský herec (Lubomír Lipský), Karp, sluha Gurmyžské (Svatopluk Skládal) a Ulita, klíčnice (Miriam Kantorková).

Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého

Z komentáře k původnímu 2LP albu 0 58 0408 "Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého" vydanému v Supraphonu v roce 1975 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
V prvních poválečných sezónách byl divadelní život bouřlivý. Nová divadla rychle vznikala a ještě rychleji zanikala, střídaly se velkorysé plány, manifesty, programy. Ve srovnání s nimi zněl program REALISTICKÉHO DIVADLA, vedeného Janem Škodou, skromně: dát levému vltavskému břehu dobrou lidovou scénu, která širokým vrstvám diváckým poskytne umění, ne kýč, a je lidová obsahem, postojem, názorem ne ornamentem. Tvarová koncepce tohoto divadla byla vyjádřena lapidárně názvem: realistické.... 
V prvních pěti letech existence divadla poválečná doba sama akcelerovala realismus především jako program myšlenkový. Lidé toužili pochopit, co se to právě s lidmi stalo, poznat pravdu společenských vztahů, skutečné příčiny velkých společenských vztahů, skutečné příčiny velkých společenských konfliktů. Ve výběru prostředků, jak k této pravdě pronikat, mělo ještě umění volnost. Mladé RD také této volnosti využívalo jak v repertoáru tak v inscenacích, realismus v názvu divadla poskytoval široké pole pro nejrůznější žánry i pro spontánní herecký výraz souboru většinou mladého....Dozrálé umění RD má některé zvláštní znaky, které činí jeho nejlepší představení nezaměnitelnými s jinými a spojují práci různých režisérů, herců a výtvarníků v jeden celek. Tyto znaky osobitého rukopisu divadla jsou především vnitřní, daleko méně vnější. Je to určitý výklad postav a jejich vzájemných vztahů, v němž vždycky zazní důvěra v člověka, v jeho možnost činu, v jeho schopnost být lidským. Výchozím bodem práce divadla jsou vždycky spíše charaktery a vzájemné vztahy než dramatické situace. ...Charakteristickým znakem divadla je také jemné porozumění pro poezii ukrytou v nitru lidí nejprostších, "malých", bezvýznamných - a zvláště těch. I smysl pro humor, chápavý a milosrdný; je úsměvem nad pošetilou člověčinou, nikdy však výsměchem lidské důstojnosti; RD byla a je bytostně cizí groteskní stylizace, nadsázka, zlobná satira. Třicet let znamená síto, jímž může projít jen skutečná hodnota, třicet let je doba dost dlouhá na to, aby oddělila zdánlivé od opravdového, pomíjející od trvalého. Realistické divadlo prožilo tuto dobu bez úhony, stal se z něho pojem, který z historie československého divadelnictví už nemůže zmizet....

Ostrovskij: Vlci a ovce

Z obsáhlého komentáře Karla Palouše k původnímu 2LP albu "A.N.Ostrovskij Vlci a ovce", které vydal Supraphon v roce 1987 a které nyní vychází poprvé digitálně: 
 
...Jaká je asi idea jeho (Ostrovského) vynikající komedie "Vlci a ovce". Na co útočí: na kariérismus, na moc peněz - na peněžní vztahy mezi lidmi, na morálku, v níž "vše je dovoleno" v cílevědomé honbě za kariérou, společenským postavením, za penězi. Útočí i proti společenskému postavení ženy v tehdejší společnosti. Bojuje za aktivitu žen. Nežít je v osudné pasívní závislosti na muži. Stejně jako v komediích "Výnosné místo", "I chytrák se spálí" jsou zde silné satirické prvky - v této hře někdy až gogolovské. Není tu téměř kladné postavy - jsou tu jen obrazně řečeno malí a velcí vlci - a ovce. Proti nim útočí stejně jako proti vlkům a stejně jako u Gogola má být smích obecenstva nejkladnější postavou v představení. Ve hře nejsou Platonové, kteří by bojovali proti této morálce - jen liberálové, kteří "mluví" proti ní a z pohodlnosti a lenosti a sobectví, se nezmohou na čin (Lyňajev a Kupavinová) - nakonec jsou také "vlky sežráni". V jaké společnosti a politické situaci se odehrává děj hry. Je napsána roku 1875. A 70. létaj sou nástupem kapitalismu v Rusku. Staví se fabriky, budují železnice, vzrůstá obchod se zahraničím. Roste moc peněz. Novým typem je Berkutov - to už není jen lopachinovský typ z Višňového sadu. To je nový, dravý typ kapitalisty. Člověk chytrý, vzdělaný - který jde za svým cílem bezohledně, přes mrtvoly, ale se zdvořilým úsměvem, bez křiku, hrubosti, neomalenosti a okázalosti Dikojů, Kabanových a Chlynovů. Ostrovskij útočí tedy na peněžní vztahy, na kariérismus, na nedůstojné postavení ženy ve společnosti. V Bouři se Káťa vymaňuje z těchto společenských pout skokem do Volhy. Ale společnost 70. let už naučila mladé dívky jako Glafira něčemu jinému: domoci se své svobody jinak. Přetvářkou, lstí. Poplete hlavu hodnému boháčovi, vezme si ho bez lásky a získá bohatství a volnost. I v naší společnosti v mezilidských vztazích někde ještě morálka peněžních vztahů přetrvává a právě proti ní jsme chtěli útočit naším představením.

Nemá kocour pořád posvícení

Bohatý a starý kupec Achov se zamiluje do mladičké dívky a rozhodne se s ní oženit. Ta však miluje nesmělého mladíka, shodou okolností zaměstnance věkovitého nápadníka. Že zejména díky ženské lsti všechno dobře dopadne, jistě netřeba dodávat.Svým dramatickým dílem čítajícím na padesát divadelních her se stal Alexandr Nikolajevič Ostrovskij osobitým kronikářem poměrů panujících v ruské společnosti ve druhé polovině 19. století.Zápletky Ostrovského her se zhusta točí kolem peněz, kterých se hlavním hrdinům nedostává. Zdánlivý realismus jeho komedií je často doveden do lehce groteskní nadsázky.  To činí jeho hry přitažlivé i mnoho let po jejich vzniku. Natočeno v roce 1965.

Aplikace Youradio Talk

Alexander Nikolajevič Ostrovskij

Nemá kocour pořád posvícení

Les

Album scén z divadelních her 2 (Ostrovskij, Sartre, Hilton, Miller, Nezval, Gorkij)

Ostrovskij: Vlci a ovce

Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého