E.Yip Harburg

Fred Saidy

Jan Werich

Jiří Voskovec

Eva Pilarová

Ljuba Hermanová

Bohumil Bezouška

Hana Hegerová

Waldemar Matuška

Karel Štědrý

František Němec

Jiří Šlitr

Zdeněk Svěrák

Václav Holzknecht

J. Kopecká

Podcasty a Audioknihy od autora Ljuba Hermanová. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Luděk Kopřiva

Rudolf Deyl

Milan Neděla

František Filipovský

Josef Kemr

Jana Drbohlavová

Soňa Červená

Zdenka Ptáčková

Boris Rösner

Jiří Langmajer

Lucie Juřičková

Rudolf Cortés

Jiří Srnka

Vlasta Burian

Karel Vacek

Stanislav Neumann

Vlastimil Bedrna

Jiří Lír

Eduard Kohout

Karel Ančerl

František Černý

Františka Ježková

Jarmila Strnadová

Jiří Štuchal

Václav Trégl

Jan Pivec

Miroslav Horníček

Autobiografie a biografie

Děti a mládež

Film, divadlo, rádio a TV

Humor, komedie a satira

Pohádky

Umění a zábava

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Werich, Voskovec: Divotvorný hrnec - hra

Němec: Pan Sanytr chce svůj tácek a další soudničky

Co si představíte, když se řekne soudnička? Slovník říká, že jde o drobný literární útvar, kterým noviny referují o případech ze soudní síně. Její úkol je prostý, informativní. Co se ale stane, když se úkolu zhostí literárně nadaný novinář, jakým byl třeba František Němec? Soudnička se změní v uměleckou prózu, přežije prchavou aktuálnost novin a na stránkách knih přetrvá i desetiletí. 
František Němec (nar. 1902, zemř. 1963) začínal jako básník, ale jeho sbírky ze začátku 20. let zavál čas. Byl soudním zpravodajem Tribuny, Lidových novin, Českého slova a dalších předválečných deníků. Ani Němcovy romány dnes nejsou příliš známé, Holátko Max (1922) či Alibi (1931), zato jeho soudničky patří dodnes k čtenářsky oblíbené četbě. Němec se vzdálil od běžného referování ze soudní síně, ze skutečných případů bral jen inspiraci a a soudničku rozvinul v osobitou humoristickou črtu či fejeton. Nejčastěji v nich líčí prostředí drobných lidí na rozhraní periférie, maloměšťáctví a podsvětí. 
Kořeny soudničky sahají až ke kramářské písni. Němec tento žánr zpopularizoval a bylo jeho zásluhou, že se mu začali věnovat i další autoři: například Rudolf Těsnohlídek, Karel Poláček, Jan Drda a jiní. Pozdější variací soudničky bývaly svého času oblíbené písně "zpívajícího právníka" Iva Jahelky. O soudničky se pokoušejí mnozí autoři i dnes, řadu jich najdeme třebana internetovém portálu ministerstva vnitra České republiky. Potvrzují, že malá soudnička je jen zdánlivě nenáročný útvar. Teprve skutečný autor dokáže zadání využít a vytvořit nadčasové literární dílo.

Svěrák: Pohádky

Komplet 4 CD shromažďuje unikátní, vtipné a svérázné pohádky Zdeňka Svěráka, psané v šedesátých a osmdesátých letech. Nejprve vznikl příběh Tři auta o starém Fordu, Aerovce a Spartakovi. Auta sivyjedou na výlet, protože je jim před domem na ulici zima. Herecké obsazení je mimořádné- Ljuba Hermanová, Eduard Kohout a Ladislav Trojan. Krápník a Františka je pohádka o hledání štěstí azároveň jinotaj o dvojím světě - zjeveném a tajném- opět se skvělými herci, např. Josefem Kemrem, Iljou Rackem a Jaroslavem Satoranským. Třetí pohádka Kolo se zlatými ráfky, zcela otevřeně vypráví o divném království, kde se nesmí mluvit nahlas a ti, kteří neposlechnou, pak musí zpívat vězeňské lidové písničky v kobkách v podzámčí. Tuto pohádku, nazvanou původně Tiché šlapací království, v Čs. rozhlasu po roce 1968 smazali jako nežádoucí. Její nová verze vznikla o dvacet let později v úžasném obsazení Borise Rösnera, Karla Heřmánka, Jiřího Langmajera a řady dalších, mimo jinéZdeňka Svěráka. Ten je interpretem i posledního souboru příběhů s názvem Radovanovy radovánky, známých také z televizního Večerníčku. Vyprávění o optimistickém zahradnickém synkovi Bohouškovi, který měltu vlastnost, že se ze všeho radoval a proto mu začali říkat Radovan, patří, jako ostatně všechny Svěrákovy pohádky, k těm, jejichž humor milují nejen děti, ale i jejich rodiče. 
 
Chytré pohádky pro chytré děti a jejich chytré rodiče!

Vzpomínání na Jaroslava Ježka

Z komentáře Ludmily Vrkočové k původnímu LP albu 1218 4056 "Vzpomínání na Jaroslava Ježka" vydanému v Supraphonu v roce 1986 a nyní vydávanému poprvé digitálně: 
Kdo zná sílu zvukového dokumentu, dobře ví, že je v procesu poznání člověka, jeho práce a doby, ve které žije, nenahraditelný. Svědectví o čemkoliv může být řečeno nejrůznějšími způsoby, a to, jak je řečeno, vypovídá často více než obsah sám. Vždyť právě řeč spojuje člověka s člověkem, lidi s lidmi. Proto jsou tak oblíbené besedy s umělci, proto jsou tolik oblíbené rozhlasové pořady, v nichž se lidé nejrůznějších profesí zamýšlejí sami nad sebou, vzpomínají na významné události či své přátele. Zvuková forma svědectví má svou specifiku, která je vlastní rozhlasu a neméně gramofonovému záznamu. 
JAROSLAV JEŽEK je jméno, které je stále stejně populární jako v době skladatelova vstupu do hudebního života 20. a 30. let. Žijí ještě mnozí jeho vrstevníci, ale miluje ho i mladší generace, a dokonce i ta nejmladší. Není divu. Ježkova hudba je plná optimismu, vtipná, radostná, taková, jakou mladí lidé vždycky mají rádi. Trochu méně známá je Ježkova hudba z oblasti tzv. hudby vážné, ale i tady se dlouhodobě prověřuje její hodnota. O Jaroslavu Ježkovi-hudebníku mluví tedy přesvědčivě jeho hudba. Můžeme ji poslouchat. O Jaroslavu Ježkovi-člověku si můžeme hodně přečíst, především v zasvěcených publikacích dr. Václava Holzknechta. ...Tak vznikl pořad A léta běží.... Původní půlhodina byla pak rozšířena na dvojnásobek a vychází na gramofonové desce. Všichni, které uslyšíte, podali svá upřímná svědectví o Jaroslavu Ježkovi-člověku i hudebníku, který se v pětatřiceti zvedl od klavíru, sbalil své lidské bolesti a hudbou rozpustil smrt v neklidné tekutině času. 
A tak je mu stále přes třicet přes třicet a stále je mezi námi.

Původní LP album 1218 0477 "Večer s Ljubou Hermanovou" složené ze starších snímků i aktuálního vyprávění a rozhovoru umělkyně s Bohumilem Bezouškou vydal Supraphon v roce 1983 - nyní tento kompilační titul vychází poprvé digitálně.

Divadla malých forem

Z komentáře k původnímu kompletu DV 15249: 
Už mnoho divadelních kritiků a teoretiků se snažilo najít nejvhodnější označení pro divadla, která začala v Československu vznikat v roce 1958. Tehdy sepro ně dosti samovolně ujal pojem "divadla malých forem". Hned z několika důvodů. Především proto, že na počátku své činnosti produkovala vesměs drobné scénické útvary, vycházející spíše zliterárního charakteru textů jejich zakládajících autorů. Aforismy, epigramy, krátké povídky, monology, stručné dialogy, literární i pohybové parodie, písničky, pantomimické etudy - to byl v různém sledua v různé intenzitě obsah všech prvotních programů všech nově narozených scén. A druhý důvod pro označení "malé formy" se skrýval v dosti bezděčné snaze definovat i smysl vznikajího divadelního hnutí: postavit proti přebujelosti široce pojímaných, falešně monumentálních inscenací "kamenných" divadel kaleidoskop prostých, nenaondulovaných výroků o událostech ze včerejší ulice, z obyčejného denního života. 
Tahle průkopnická kapitola proto nese právem na štítě titul "malých forem", i když svým významem rozhodně malá nebyla. Nalezeno bylo tentokrát už jedno - směr, který byl společný najednou několika skupinám nadšenců, dychtících sdělit své pocity veřejnosti. Ale hledalo se všechno ostatní. Způsoby, jak co nejostřeji, nejpřesvědčivěji předvést obecenstvu vlastní, osobitý pohled na svět, to jest na okolí bližší i vzdálenější, na přítele, nepřítele i na sebe. Lidé, kteří by byli schopni tomuto způsobu vyhovět, a na prknech, která ještě zdaleka neznamenala ani ten okresní svět, se upřímně, nekonvenčně, otevřeně projevit. Prostředky, které by celou tuhle produkci umožnily, prostředky obvykle skromné, vybrané po malých částkách od důvěřivých diváků a rozdělené pak větším dílem na výrobní náklady a zcela nepatrným dílem na odměny tvůrcům. Sál, kde by se nadšení a nápady daly za daných podmínek uskutečnit, což většinou znamenalo dát nejdřív místnost -když už nějaká byla - vlastníma rukama zgruntu do pořádku a vlastníma rukama v ní zajistit nejnutnější provoz. 
Který soubor tohle všechno postupně a s rozličným úspěchem v jednotlivých bodech nabyl, měl naději na trvání delší než pět představení. Vznikalo mnoho skupin. Mnohé z nich nepřežily ani těch pět večerů. Ale ty, co uspěly, přežily už víc než pět let a chystají se zřejmě na existenci podstatně delší. Historie další činnosti vzniklých souborů je pestrá a rozmanitá a bude stručně zachycena v charakteristikách jednotlivých divadel, zastoupených na dvou našich deskách. Společné té historii bylo samozřejmé nalézání vlastní tváře a postupná specializace ve zvolených žánrech. Už ne pouze kabaretní mozaika různorodých čísel, ale soustavné pokusy o ucelený jevištní tvar, kterému sice lze říkat "hra", ale jenž si jen z daleka všímá ustálených konvencí běžné dramatiky. Byl to také odraz nutnosti přejít od počátečních poměrů zcela amatérských, při nichž existence divadla stála především na nadšení a obětavosti kolektivu a méně už na příslušných uměleckých schopnostech každého jednotlivce, k nezbytné profesionalizaci uměleckého, technického i administrativního provozu. Zvyšující se nároky autorské a samozřejmě i stoupající požadavky diváků si žádaly už nejen povolaných (a těch bylo zvláště při prvním vzedmutí vlny, která se vždycky brzy stane módou, dost), ale především vyvolených. To jest těch, kteří umějí, kteří mají kromě entuziasmu také talent, a to právě pro tuhle speciální příležitost. 
Tak došla ke své dnešní podobě divadla, reprezentující jedno z neobyčejně pozitivních hnutí v československé kultuře, především pro naprosto jednoznačné úzké sepětí všech těchto souborů se současností, s nevulgarizovanou diváckou potřebou intelektuálního humoru, spontánního jevištního projevu, dobré zábavy. Z "malých forem" vzešla obstojná historická kapitola dějin našeho divadla, ne nepodobná dnes už legendární historií Osvobozeného divadla nebo činnosti E. F. Buriana, což jsou ostatně - vedle řady jiných starších i novějších vlivů - právě nejplodnější otcové tohoto živého snažení. 
Milan Schulz 
 
... 
Výběr z programů divadel, uvedených na těchto dvou deskách, není samozřejmě absolutně reprezentativní. Někdo jiný by jistě vybral jiné úryvky z her a kabaretů, jiné písničky. Snažili jsme se však zachytit podstatné části nejlepších čísel repertoárové palety zvolených divadel, aby tak alespoň zčásti vynikla jejich osobitost a různorodý přístup k vyjádření společných a jednoznačně progresívně zaměřených myšlenek. Pokud jde o písně, nechtělijsme opakovat ty notoricky známé, které si ostatně lze opatřit na jiných deskách, ale pokusili jsme se zase vybrat písničky charakteristické pro určité divadlo nebo i jen hru. Snad si tímto výběrem většina zájemců připomene své autentické zážitky z představení, která jsou kusými úryvky nepostižitelná. 
M.S. 
 
V kompletu z roku 1965 jsou zastoupena ukázkami z představení tato divadla: 
Divadlo Semafor, Praha 
Divadlo Na zábradlí, Praha 
Divadlo Rokoko, PrahaDivadlo Paravan, Praha 
Divadlo v Alfě, Plzeň 
Divadélko poézie, Bratislava 
Tatra revue, Bratislava 
Satirická skupina Divadla Petra Bezruče 
Satirické divadlo Večerní Brno

Aplikace Youradio Talk

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

Ljuba Hermanová

Vzpomínání na Jaroslava Ježka

Divadla malých forem

Ljuba Hermanová

Werich, Voskovec: Divotvorný hrnec - hra

Svěrák: Pohádky

Němec: Pan Sanytr chce svůj tácek a další soudničky