Michail JJevgrafovič Saltykov-Ščedrin

Věra Hofmanová

Josef Vinklář

Karel Hlušička

Libuše Geprtová

Rudolf Jelínek

Míla Myslíková

Jaroslava Obermaierová

Alena Procházková

Bedřich Prokoš

Břetislav Slováček

David Vejražka

Oldřich Vízner

Karel Heřmánek

Marie Kubátová

Jan Přeučil

Jaroslav Satoranský

Vlastimil Bedrna

Ladislav Mrkvička

Jules Verne

Jiří Klem

Bohumil Bezouška

Vítězslav Nezval

Vladimír Dlouhý

Oldřich Vlach

Zdeněk Dušek

Michaela Mišková

Petr Pospíchal

Bořík Procházka

Hana Smrčková

Pavel Zedníček

Josef Somr

František Husák

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Podcasty a Audioknihy od autora Libuše Geprtová. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Rudolf Hrušínský

Dagmar Veškrnová

Rudolf Chromek

Leopold Franc

Boleslav Roček

Jaroslav Dufek

Miloslav Študent

Jaroslav Hladký

Ladislav Trojan

Jiří Hálek

Viola Zinková

Zdeněk Švingr

Michal Pešek

Kostas Zardaloglu

Jiří Tomek

Jaroslav Kuneš

Luděk Munzar

Lenka Termerová

Ondřej Mikulášek

Miroslav Středa

Jiří Dušek

Jarmila Kurandová

Vladimír Čech

Svatopluk Skládal

Vladimír Krška

Ladislav Lakomý

Arnošt Navrátil

Stanislava Strobachová

Artur Šviha

Petr Čepek

Václav Postránecký

Ilja Prachař

Ladislav Pešek

Bohuslav Čáp

Karel Hábl

Děti a mládež

Dramatizace

Film, divadlo, rádio a TV

Novely a povídky

Poezie

Povídky

Český rozhlas je největším výrobcem audiozáznamů v České republice. Jeho záměrem je postupně zpřístupnit rozhlasový archiv (mluvené slovo, hudbu a další pořady), tak i fyzické nosiče na jednom místě online. Nabízené záznamy pořadů jsou dodávány ve vysoké kvalitě upravené zvukovými mistry.

Radioservis, a.s.

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

Nezval: Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou

Z komentáře k původnímu LP albu 1218 0468 vydanému v Supraphonu v roce 1983 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
V české dramatické literatuře nemáme mnoho pokusů ztéci druhový vrchol, aneb tedy vytvořit dramatickou báseň. Tato skutečnost může vyvěrat z tradic českého divadla, v nichž převažovala akce nad slovem, herec nad literátem. Největší z našich básníků, Vítězslav Nezval - který byl ostatně světem divadla průběžně přitahován a okouzlován - nemohl se této tradici nevzpírat. Dokonce je možné vyslovit, že Nezval usiloval "rozhrnout oponu divadelního prostoru" téměř právě vždy dramatickou básní; ať to byl snový "Strach", či adaptace Calderonovy "Schovávané na schodech", anebo "Milenci z kiosku" z třicátých let. Ovšem Nezvalovi nešlo výlučně jenom o báseň, nýbrž o život, o společnost a její změnu. "Milenci z kiosku" nebyly tehdy přece jen pouhým poetickým divadlem, ale současně i významným politickým činem, provokujícím apostrofou "země blízko pólu". A tak je tomu shodně i s Nezvalovou velikou dramatickou básní "Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou", inspirovanou nanejvýš zřetelně básníkovou starostí o osud země a lidstva. Vždyť tato dramatická báseň byla psána v polovině padesátých let, v nichž už se naplno obnažovaly světovládné choutky a lidstvu se hrozilo atomovou smrtí. Nezval závažnost svého vášnivého varování násobil tématem z prastarého mýtu o bájné Atlantis i postupem výstavby dialogu převážně osnovaného na přízvučné podobě časoměrného hexametru. Ale tím byla právě posilována aktuální naléhavost básníkova varování a zapřísahání i výzvy k neutuchajícímu boji za zespolečenštěnou pospolitost lidstva. Není ovšem proč zastírat, že šlo nicméně o úkol pro jeviště nikterak snadný a naráz řešitelný. O to obezřetněji, ale i obsažněji, bylo nutno postupovat v televizním ztvárnění ...A přece ani "masovost" televize, ani její tendence k vnější realitě, nestaly se překážkou působivému vyznění a ohlasu Nezvalova básnického varování a zapřísahání. Naopak, televize umocnila aktuálnost Nezvalovy výzvy...právem je tato inscenace osnovou pro vyjádření Nezvalovy dramatické básně na gramofonové desce. A opět tento způsob soustředěného naslouchání..může znovu mobilizovat posluchače pro život, může aktivizovat a aktualizovat jeho společenský postoj, jeho tužbu a potřebu "pojímat svěj jako dílo lidských rukou, které chtějí dát lidem štěstí", a nikoli jej zločinně ničit. 
Antonín Dvořák

Strašidelná pohádka

Strašidla bývala ve světě odjakživa. O čertech, bludičkách, čarodějnicích i hejkalech jste už asi slyšeli, ale jestlipak znáte jilemnického Vejrycha? Pohádku o něm napsala Marie KubátováHrají: Svatopluk Skládal, Václav Postránecký, Luděk Munzar, Ladislav Pešek a další. Režie: Jan Berger.

Michail Strogov aneb Carův kurýr

Michail Strogov aneb Carův kurýr je považován za jeden z nejlepších románů Julese Verna. S odvážným kurýrem projedete napříč Ruskem, zažijete nájezdy divokých Tatarů a po napínavém souboji si vydechnete v náruči krasavice Nadi.

Inscenace, které zaujaly (III)

Z komentáře Zdeňka Kaloče, Petra Průši a redakce k původnímu albu 1 18 1320 „Inscenace, které zaujaly (III)“ vydanému Supraphonem v roce 1972 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
DOSTOJEVSKÉHO KNÍŽE MYŠKIN – filantrop tvořený zcela podle křesťanského ideálu: na urážky, ponižování a křivdu odpovídá laskavým úsměvem a pokorou; nepoznal ženu a fyzickému styku s ní se vyhýbá. Můžeme uvěřit v existenci takového člověka? Nevěří v ni ani spisovatel a zatíží ho duševní chorobou. Dokonale krásný idiot – paradox, který je výrazem rozpornosti Dostojevského myslitele a Dostojevského básníka…Dostojevský dochází k ohromujícímu poznání: jeho hrdina měl být prototypem dobra, ale stal se příčinou neštěstí druhých. Ideál se zbortil, neboť už od začátku stál na hliněných nohou. Dostojevskij ztroskotal, neboť – slovy Ejzenštejnovými – společenská filantropie nespočívá v lítosti, nýbrž v přetváření. Proč tedy s IDIOTEM na jeviště? Dostojevského ztroskotání je velkolepé a krásné. Podobá se o pokusu o sestrojení perpetua mobile, při němž byl objeven zákon o zachování energie. Výchozí hypotéza potvrzena nebyla, ale byl nalezen důkaz k jejímu vyvrácení. Umělecká pravda vítězí nad subjektivní názorovou doktrínou. Brněnská inscenace zkoumá rozhodující okamžiky, které vedly k tomuto výsledku: prostředkem tohoto zkoumání je „tušené psychodrama“…
DÍLO FERENCE MOLNÁRA (1878-1952), maďarského novináře, spisovatele a dramatika, je typické dítě složitých národnostních a politických poměrů Rakousko-Uherska. BALADA OD KOLOTOČE vypravuje o nešťastné lásce služtičky k perifernímu krasavci Zavockému, zvanému Liliom (tak se také původně hra jmenuje). Pod banální sentimentalitou příběhu se rozvíjí barvitý obraz tehdejší budapešťské periferie: kouzelný svět ohrad, hospůdek ve dvoře a pod platany, svět stísněných bytů a dřevěných bud, kde se tísnily dělnické rodiny. Společné rysy rakousko-uherských velkoměst dovolily přenést hru i postavy do Prahy. Hudba a písnička dotváří atmosféru prostředí, ale také apeluje a účinně promlouvá o lásce a bídě lidí z periferie…Inscenace Miroslava Vildmana přistupuje ke hře se značným nadhledem a její jednotlivé motivy uvádí do nových souvislostí. V novém uměleckém celku inspirovaném lidovými morytáty, jejich naivitou i hlubokým citovým obsahem, zazní Molnárova hra jako velké a přitažlivé podobenství o člověku. Všemi svými prostředky tlumočí krásný pocit, za který dobré umění bojuje už věky: závratně sladké je – žít.
DRAMATIK PETER BARNES je objev anglické divadelní kritiky let 1969-1970. Do té doby byl znám jako filmový kritik, scénárista a povídkář. Byl tak úspěšný, že se na dva roky finančně zabezpečil a mohl se pustit do práce na divadelní hře Čtrnáctý hrabě Gurney (původní název Vládnoucí třída). Dílo je označeno jako barokní komedie o dvou dílech…Hra vypravuje příběh dědice po zemřelém hraběti. Z otce udělala podivína úcta k tradicím, puritánství a aristokratická noblesnost. Syn – čtrnáctý hrabě Gurney – je rozpolcená osobnost; v první části hry hlásá ke zděšení „normálního“ ziskuchtivého příbuzenstva lásku a zase jen lásku a ztotožňuje se s Kristem a Bohem. V druhé části hry je domněle vyléčen – a jeho „zdravý“ egocentrismus ho žene do role vládce, tentokrát však ne Krista, ale Diktátora, zbabělého vraha a zrádce. V závěru hry se zcela zákonitě objevuje obraz fašismu. Peter Barnes nepovažuje svou hru za pouhý výpad proti britské aristokracii a třídním výsadám, nýbrž za jakýsi širší pohled na společnost jako celek. Na společnost, která uctívá vnější okázalost a pro kterou „jemnocit, láska a něžnost jsou abnormální odchylky“.

Saltykov-Ščedrin: Pazuchin a...

Komentář Borise Ščedrina k původnímu LP albu 11 0222-1 812 "Saltykov-Ščedrin Pazuchin a..." vydanému v roce 1988 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
Před několika lety hostovalo pražské divadlo Na zábradlí v Moskvě. Několik herců v čele s ředitelem Vodičkou a šéfem činohry Janem Přeučilem navštívilo Malou scénu Divadla Mossovětu, kde zhlédli představení komedie Michaila Saltykova-Ščedrina PAZUCHINOVA SMRT v mé režii. Představení je zaujalo. Shledali, že jeho estetika souzní s estetikou divadla Na zábradlí a výsledkem byla nabídka, abych toto představení nastudoval v Praze. Na podzim roku 1985 se konala pražská premiéra pod názvem PAZUCHIN A...S velkým potěšením jsem se setkal s talentovaným kolektivem souboru činohry Na zábradlí a troufám si říci, že obohacení bylo vzájemné. Představení se hraje už druhou sezónu, a jak to vypadá, bude se hrát dál. 
Rád a s vděčností jsem přijal nabídku Supraphonu, abych představení Pazuchina přenesl na gramofonovou desku. Specifika práce ve studiu přiměla herce k soustředěné pozornosti na slova vynikajícího spisovatele Saltykova-Ščedrina a nyní je na posluchačích, aby zmobilizovali svou fantazii...Práce ve studiu Supraphonu probíhala v neobyčejně příznivé atmosféře; šéfredaktor slovesné edice a moji kolegové v nahrávacím studiu, režisér i mistr zvuku, projevili mimořádnou tvůrčí iniciativu. Rád využívám této příležitosti a vyslovuji jim srdečný dík. Jedno ruské přísloví praví: lépe je jednou vidět, než desetkrát slyšet. Doufáme, že tentokrát se nám podařilo tuto lidovou moudrost zpochybnit. Vážení posluchači, dovolte, abych vám popřál všechno nejlepší a těším se na shledanou na drážkách desky s nadějí, že si porozumíme.

Vražda v lomu

Rekreační chatovou osadou otřese záhadné úmrtí mladé dívky. Na místo činu přijíždí poručík Ryška s kolegou doktorem Kabusem. V průběhu vyšetřování začne docházet k dalším nečekaným úmrtím. O nešťastné náhodě se už hovořit nedá. Ačkoliv obdařila Květa Legátová, poručíka Ryšku bystrostí i zkušeností, postavila ho do svízelné situace. A sice před nedostatek důkazů, který mu brání zavčas odhalit vraha. V rozhlasové detektivce tím až do konce udržela patřičné napětí.Osoby a obsazení: poručík Ryška (Jiří Tomek), dr. Kabus (Jiří Dušek), hajný Navrátil (Arnošt Navrátil), babička Navrátilová (Jarmila Kurandová), Eva Navrátilová (Libuše Geprtová), ing. Pepík Melichar (Miroslav Středa), paní Váhalová (Stanislava Strobachová), Zdeněk Toufar (Jaroslav Kuneš) a další.

Pazuchin a...

Komentář Borise Ščedrina k původnímu LP albu 11 0222-1 812 "Saltykov-Ščedrin Pazuchin a..." vydanému v roce 1988 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Před několika lety hostovalo pražské divadlo Na zábradlí v Moskvě. Několik herců v čele s ředitelem Vodičkou a šéfem činohry Janem Přeučilem navštívilo Malou scénu Divadla Mossovětu, kde zhlédli představení komedie Michaila Saltykova-Ščedrina PAZUCHINOVA SMRT v mé režii. Představení je zaujalo. Shledali, že jeho estetika souzní s estetikou divadla Na zábradlí a výsledkem byla nabídka, abych toto představení nastudoval v Praze. Na podzim roku 1985 se konala pražská premiéra pod názvem PAZUCHIN A...S velkým potěšením jsem se setkal s talentovaným kolektivem souboru činohry Na zábradlí a troufám si říci, že obohacení bylo vzájemné. Představení se hraje už druhou sezónu, a jak to vypadá, bude se hrát dál. 
Rád a s vděčností jsem přijal nabídku Supraphonu, abych představení Pazuchina přenesl na gramofonovou desku. Specifika práce ve studiu přiměla herce k soustředěné pozornosti na slova vynikajícího spisovatele Saltykova-Ščedrina a nyní je na posluchačích, aby zmobilizovali svou fantazii...Práce ve studiu Supraphonu probíhala v neobyčejně příznivé atmosféře; šéfredaktor slovesné edice a moji kolegové v nahrávacím studiu, režisér i mistr zvuku, projevili mimořádnou tvůrčí iniciativu. Rád využívám této příležitosti a vyslovuji jim srdečný dík. Jedno ruské přísloví praví: lépe je jednou vidět, než desetkrát slyšet. Doufáme, že tentokrát se nám podařilo tuto lidovou moudrost zpochybnit. Vážení posluchači, dovolte, abych vám popřál všechno nejlepší a těším se na shledanou na drážkách desky s nadějí, že si porozumíme.

Aplikace Youradio Talk