Karel Havlíček Borovský

Stanislav Kostka Neumann

Miroslav Doležal

Jaroslav Seifert

Vilém Závada

Zdeněk Buchvaldek

Vladimír Šmeral

Božena Němcová

Ota Ornest

Jaroslava Adamová

Jan Pilař

Petr Štěpánek

Miroslav Florian

Josef Hanzlík

Jindřich Hořejší

Ivan Skála

Consuela Morávková

Josef Kainar

Karel Jaromír Erben

Karel Hynek Mácha

Josef Václav Sládek

Eduard Cupák

Jaroslav Kepka

Jan Přeučil

František Branislav

Josef Hora

Jan Tříska

František Němec

Julie Charvátová

Libuše Šafránková

Radovan Lukavský

Vladimír Holan

Jaroslav Vrchlický

Otakar Brousek st.

Antonín Sova

Viktor Dyk

František Halas

František Hrubín

Alfred Strejček

Karel Hlaváček

Marie Mrázová

Jiří Wolker

Josef Svatopluk Machar

Jiřina Švorcová

Dagmar Sedláčková

Václav Hons

Vítězslav Nezval

Vítězslav Hálek

Karel Berman

Václav Voska

Jiřina Petrovická

Jan Kotva

Nina Divíšková

Bohumil Švarc

Zdeněk Ornest

Luděk Munzar

Jiří Žáček

Petr Bezruč

Konstantin Biebl

Otokar Březina

Ján Kollár

Jiří Orten

Jan Neruda

Karel Toman

Julius Zeyer

Dana Medřická

Jaromír Hanzlík

Podcasty a Audioknihy od autora Jiří Orten. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Miroslav Kovářík

Berta Ohrensteinová

Dramatizace

Klasika

Poezie

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Brevíř lásky. Česká milostná poezie

Za trochu lásky šel bych světa kraj, 
Šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý. 
Šel v ledu, ale v duši věčný máj, 
Šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy. 
Slovy Jaroslava Vrchlického se otvírá Brevíř lásky, soubor české milostné poezie. 
Divíšková Nina;Hanzlík Jaromír;Kotva Jan;Mach Milan;Morávková Consuela;Munzar Luděk;Přeučil Jan;Strejček Alfréd;Šafránková Libuše;Štěpánek Petr;Tříska Jan

Orten: Čemu se báseň říká

JIŘÍ ORTEN (*30. 8.1919 – †1.9. 1941) 
 
Z komentáře k původnímu LP albu 0 18 0633 "Jiří Orten Čemu se báseň říká" vydanému Supraphonem v roce 1970 a nyní vydávánému poprvé digitálně: 
"Když je na světě druh lidí, kterému se říká básníci, a Vy přece víte, co to znamená, pak chci být básníkem celým srdcem a ještě víc, a chci za to zemřít..." To jsou slova z dopisu, který napsal dvacetiletý básník JIŘÍ ORTEN svému staršímu příteli, básníku Františku Halasovi. A skutečně - Jiří Orten byl jedním z "vyvolených": dva roky poté zemřel skutečně "za to", že byl a za všech okolností zůstal básníkem. Bylo to právě v den Ortenových dvadvacátých narozenin, kdy jeho osud básníka - žida, jemuž byla nacistickými zákony zakázáno tvořit a žít, byl "zasažen" koly německého sanitního vozu na tehdejším Rašínově nábřeží v Praze. O tři dny později se uzavřel lidský život Jiřího Ortena; jeho osud básníka však nepřestává zářit temným obzorem našich let...

Čemu se báseň říká

JIŘÍ ORTEN (*30. 8.1919 – †1.9. 1941) Z komentáře k původnímu LP albu 0 18 0633 "Jiří Orten Čemu se báseň říká" vydanému Supraphonem v roce 1970 a nyní vydávánému poprvé digitálně: "Když je na světě druh lidí, kterému se říká básníci, a Vy přece víte, co to znamená, pak chci být básníkem celým srdcem a ještě víc, a chci za to zemřít..." To jsou slova z dopisu, který napsal dvacetiletý básník JIŘÍ ORTEN svému staršímu příteli, básníku Františku Halasovi. A skutečně - Jiří Orten byl jedním z "vyvolených": dva roky poté zemřel skutečně "za to", že byl a za všech okolností zůstal básníkem. Bylo to právě v den Ortenových dvadvacátých narozenin, kdy jeho osud básníka - žida, jemuž byla nacistickými zákony zakázáno tvořit a žít, byl "zasažen" koly německého sanitního vozu na tehdejším Rašínově nábřeží v Praze. O tři dny později se uzavřel lidský život Jiřího Ortena; jeho osud básníka však nepřestává zářit temným obzorem našich let...

Elegie

Básník Jiří Orten (1919-1941) oslovuje svojí lyrikou již řadu generací čtenářů. Několik týdnů před tragickou smrtí v okupované Praze roku 1941 dokončil soubor devíti elegií, podivuhodný básnický testament, jímž se rozloučil se svým životem. Ortenovy Elegie nejsou vyjádřením strachu nebo hrůzy z toho, co přijde, i když je v každém verši přítomný smutek z vědomí konce a neodvratnosti posledních věcí člověka, v jeho případě sotva dvaadvacetiletého.
Mirek Kovářík se s Ortenovou poezií setkal již v roce 1963, opakovaně ji přednášel a po více než půl století konečně natočil svoje zpracování Elegií za hudebního doprovodu Jiřího Pertla. Svým strhujícím podáním naplňuje Ortenovo poselství, v němž obraz Smrti proměňuje v Krásu Vyslovení a v útěchu, že nekončí nic, co je v každém slově těchto básní namířeno k srdci každého, kdo cítí potřebu přijmout básníkovo poselství. Ortenův "Nekonečný příběh" tak Kovářík nyní předává i posluchačům.

Jiří Orten, vlastním jménem Jiří Ohrenstein (*30. srpna 1919 – †1. září 1941) byl český básník židovského původu. Studoval reálku v Kutné Hoře, dokončil ji v Kolíně. V roce 1936 odešel za svým bratrem do Prahy.
Chtěl se stát hercem, ale na konzervatoř nebyl přijat a tak rok studoval jazykovou školu. O rok později byl přijat na dramatické oddělení Státní konzervatoře hudby, 
kde vystudoval pouze tři ročníky, protože byl ve školním roce 1939–1940 vyloučen z rasových důvodů. 
Své texty psal nejprve pod pseudonymy Karel Jílek nebo Jiří Jakub, později přijal své umělecké jméno Jiří Orten.
Ve velmi krátkém období napsal několik křehkých a citlivých knížek veršů a snových próz. 
Orten byl v den svých 22. narozenin sražen a těžce zraněn německou sanitkou na Rašínově nábřeží. Svým zraněním podlehl o dva dny později 1. září 1941.

„Tak mlád, tak krutě mlád a zralý ponejprve,
směji se do krve a pláči kapky krve
a bohem opuštěn a boha opustiv,
píši Vám, Karino, a nevím, zda jsem živ…“

Zemi krásnou, zemi milovanou

Z komentáře k původnímu LP titulu 1 18 2044 "Zemi krásnou, zemi milovanou" vydanému Supraphonem v roce 1977 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
"Recitace je nebo má být činnost, při níž umělec s láskou a pochopením vnucuje způsobem libým a strhujícím nám, kteří nasloucháme, svůj výklad básně nebo prózy a s poctivým úmyslem nás klame o dřině, která vystoupení předcházela. To všechno padne jako ušité na umění Julie Charvátové", napsal roku 1964 František Hrubín. Dva roky předtím se v jednom časopise přiznal, že při jejím přednesu neslyší "jen tóny, jež se chvějí na povrchu, ale i onu spodní melodii vyváženou z hloubi mateřštiny, z hloubi, kam proudící a stále se měnící tok mluvené všední řeči je stahován vírem básníkova úsilí"....Julie Charvátová se specializovala na poezii a prózu českých autorů od počátku novočeské literatury po nejmladší básníky, které nejednou uváděla do povědomí návštěvníků večerů poezie..nejčastěji se ve svých pořadech vrací ke svému milovanému básníku Františku Hrubínovi, vedle poezie umělé ji zajímá i tvorba lidová (Malované kvítí), vedle prózy korespondence (Božena Němcová, Rok za rokem), vzpomínky a eseje (František Hrubín, Lásky; pořad Lyry pragensis o Wolkrovi nazvaný Těžká hodina); tu jde o pásma věnovaná jednomu autorovi, jindy o tematické či žánrové kompozice (Chvála řeči české; pohádky Do usínání). Výsledkem a do jisté míry sumarizací těchto zkušeností v oblasti poezie je skladba na naší gramofonové desce. Je to kompozice historická, jakési malé dějiny české poezie. Zahrnuje dvaadvacet jmen, počínaje Máchou a Erbenem a konče Hrubínem a Ortenem. Dvaadvacet autorských individualit, dvaadvacet básní různé tématiky, jejímž společným jmenovatem je vztah k rodné zemi - odtud i máchovský název kompozice... 
Vladimír Justl, 1977

Tisíc let české poezie

Původní 3LP komplet 1 18 1704 Tisíc let české poezie vydal Supraphon v roce 1975 - nyní tento komplet vychází poprvé digitálně

Aplikace Youradio Talk

Jiří Orten

Čemu se báseň říká

Elegie

Čemu se báseň říká

Orten: Čemu se báseň říká

Tisíc let české poezie

Brevíř lásky. Česká milostná poezie

Zemi krásnou, zemi milovanou