M. Musil: Soukromé školy vytvářejí konkurenci, prospívají vzdělávacímu systému

Michal Musil je místopředsedou Sdružení soukromých škol, spoluzakladatel a ředitel Gymnázia Jana Palacha a ředitel osmiletého Gymnázia Jaroslava Seiferta. V rozhovoru pro Studiu Zet se snaží vyvrátit řadu předsudků o soukromých školách - například, že jsou převážně elitářské, nebo že naopak produkují absolventy nízké úrovně.

V České republice vznikly soukromé školy už před čtvrt stoletím, dodnes ale bojují o spravedlivý podíl státního příspěvku a o důstojné místo ve školském systému.

Sdružení soukromých škol Čech Moravy a Slezska uvádí pět mýtů o soukromých školách, které vyvrací.

Mýtus č. 1

Soukromé školy podnikají za státní peníze.

Je naprostá většina podnikatelských oborů a služeb (lékaři a lékařská zařízení, právníci, stavební firmy aj.), kde subjekty realizující státní zakázky jednorázově nebo v rámci legislativně stanoveného systému podnikají za státní peníze a nikomu to nevadí. Jen u vzdělávacích služeb v počátečním vzdělávání (u soukromých škol MŠ, ZŠ a SŠ) to společnost nějak nestrávila, přestože první soukromé školy už slavily přes dvacet let své úspěšné existence.Ve skutečnosti ale drtivá většina soukromých škol opravdu vůbec nepodniká. Zákonná povinnost realizovat případný zisk zpátky do chodu školy, jako podmínka získání navýšené dotace a doložení této skutečnosti nezávislým auditem, je toho jasným důkazem. Školy, které pobírají navýšenou dotaci, jsou v regulérním postavení neziskových organizací. Pokud bychom i připustili myšlenku, že jistým způsobem soukromé školy „podnikají", pak úplně stejně jako kraje a obce, které prostřednictvím agregovaného normativu si nechají hradit od státu za vzdělávací služby, jež pro stát podobně jako soukromé školy vykonávají. Z tohoto pohledu je postavení škol všech zřizovatelů úplně rovnocenné (soukromníka, obce či kraje).

Mýtus č. 2

Soukromé školy mají vyšší normativ na žáka než školy „státní".

Z objektivních statistických údajů se jedná o nepravdu. S trochou selského rozumu, mají-li soukromé školy většinou maximálně 90% neinvestičního normativu, nemohou mít 100% normativ neinvestičních výdajů jako veřejné školy. Že se v některých krajích ČR může stát, že normativ na žáka soukromé školy je vyšší než na škole veřejné, není vina státu, ale příslušného kraje. Sdružení to uvádí na příkladu středních škol. Kraje dostávají od státu peníze agregovaně podle příslušných normativů a struktury vzdělávacích oborů. Stává se, že kraje na jednotlivé obory studia a školy přerozdělují peníze státu tak, že výsledkem je: co kraj, to jiný výsledný skutečný normativ na žáka. V důsledku naplněné školy pomáhají školám, kde je žáků málo a které by samy nepřežily. Ministerský návrh na financování regionálního školství je zpracován způsobem, aby v celé ČR ve stejném oboru studia byl jednotný normativ, který půjde za žákem, jako je tomu dnes u soukromých škol. Proto se obce a kraje tomuto návrhu brání, neboť by akceleroval optimalizaci sítě škol. Veřejné školy s málo žáky by to neustály.

Mýtus č. 3

Když vezmeme peníze soukromým školám, budeme mít dost peněz na „naše" (krajské, obecní) školy.

I kdyby došlo ke skutečnosti, že soukromé školy přestanou být podporovány ze strany státu, žáci, kteří se v nich učí, nezmizí. Nutně by je musely převzít školy veřejné (obecní, krajské). Při způsobu financování normativem na žáka (byť v agregované podobě) nemůže k žádné úspoře dojít. Naopak náklady vzrostou, neboť je i podle mezinárodních statistik zjištěno, že soukromé školy jsou v ČR z hlediska zajištění vzdělávací služby zhruba o jednu třetinu pro stát levnější než jejich jmenovkyně ve veřejných službách. Proč by měl stát soukromým školám peníze brát? Na soukromé školy chodí stejně jako na školy veřejné děti daňových poplatníků. Proč by ti měli být trestáni za to, že zvolí pro své dítě cestu vzdělávání na soukromé škole a nemohou mít stejnou podporu od státu na vzdělání svého dítěte jako je tomu ve škole veřejné? V konečném důsledku z konkurence veřejného a soukromého sektoru ve školství, stejně jako v jiných sektorech, profituje zákazník - rodič a jeho dítě. Pluralita nabídky a zdravá konkurence jsou hlavní motory rozvoje a kvality nejen na školách. Definitiva jedné vzdělávací cesty (jenom státní nebo veřejné školy) je cestou zpátky. Už nikdo z nás by nechtěl v obchodě kupovat jen jedny kombinátní rohlíky ze státního monopolu.

Mýtus č. 4

Soukromé školy vybírají školné, a to veřejné školy nemohou.

Průměrné školné se pohybuje v rámci celé ČR u soukromých škol v rozmezí 1000,- až 2000,- Kč měsíčně. Některé školy vůbec školné nevybírají. Řada škol mimo velká města má školné nižší než je toto rozpětí. Školné již dávno není hrazení nadstandardu, většina škol je užívá k hrazení provozních nákladů.Vybírání školného není výsadou jen soukromých škol. Poplatky za vzdělávací služby vybírají veřejné mateřské školy, vyšší odborné školy, základní umělecké školy. Mnohdy se tomu neříká školné, ale charakterem jde o analogii se školným, kde rodiče žáků přispívají na vzdělání svých dětí. Sdružení soukromých škol uvádí, že žádný zákon nezakazuje veřejným základním a středním školám, aby stanovily příplatek na vzdělávací služby, který by se vybíral od rodičů. Samozřejmě by musel takto vytvořený systém pamatovat na sociálně potřebné jedince.

Mýtus č. 5

Soukromé školy se neoptimalizují. Čekají na příležitost, aby v případě optimalizace krajských škol převzaly všechny žáky, kteří nebudou z hlediska poptávky uspokojeni.

Statistiky ukazují, že soukromé školy se průběžně co do počtu i struktury optimalizují samy. Přizpůsobují se reálné poptávce na vzdělávacím trhu. Buď mají žáky a mohou fungovat, nebo žáky nemají a nemají ani šanci jít za nějakou (např. krajskou) autoritou, aby jim pomohla řešit problémy. Ve středním školství jsou vzdělávací kapacity ohromně naddimenzované. Soukromé školy z hlediska podílu na těchto kapacitách sehrávají okrajovou roli. Kraje realizují optimalizaci sítě jenom v těch nejkřiklavějších případech. Neruší či neomezují provozy škol, neboť chtějí být připraveni na příliv nových žáků z babyboomu předchozích let. Žádný mimořádný příliv nových žáků se konat ale nebude. Z demografického vývoje jasně vyplývá, že počty vycházejících žáků z 9. tříd ZŠ za čtyři, pět let nikdy nedosáhnou té úrovně, která tu byla před pěti, šesti lety. Je potřeba síť škol optimalizovat a nastavit kapacity tak, aby gymnázia a střední odborné školy se zase staly výběrovými školami, dělaly se na ně přijímací zkoušky a nedostali se ke studiu všichni uchazeči. Jenom tento sice nejednoduchý, ale prostý fakt vyřeší spoustu problémů, na jejichž řešení zasedají týmy odborníků a stejně jej nejsou schopni vyřešit (špatné výsledky ve vzdělávání v mezinárodních srovnáních, pokles zájmu o matematiku a přírodovědné předměty, nezájem o učební obory, málo peněz ve školství aj.). K jakým výsledkům jsou motivováni žáci na druhém stupni ZŠ? Dříve byla velkým motivátorem skutečnost, zda se dostanou na vybranou střední školu. Dnes, za situace, kdy si pro jednotlivé žáky doslova chodí náboráři středních škol a přemlouvají je, aby šli právě na jejich školu, kde se nebudou učit matematiku..!? Soukromé školy nečíhají nikde v záloze, aby reagovaly na důsledky optimalizace škol krajských tím, že poruší nastavenou regulovanou nabídku oborů studia na školách bez rozdílu zřizovatelů. Mimo jiné ji nemohou ani porušit, protože o kapacitách jednotlivých oborů v zásadě rozhoduje kraj, a to i u soukromých škol. Takže proklamované obavy nejsou vůbec na místě. Sdružení soukromých škol věří, že soukromé školy jsou připraveny na dialog k optimalizaci sítě škol, který by přispěl k řešení dlouhodobě neudržitelné situace.

Zdroj: soukromeskoly.cz, ZET

M. Musil: Soukromé školy vytvářejí konkurenci, prospívají vzdělávacímu systému Foto: zet.cz

reklama

Další články

Youradiotalk.cz

Web Zet.cz se mění na Youradio talk.

Postupně rozšiřujeme naše zaměření a obsah zpravodajství a přidáváme další funkce. Informace o vysílání rádia ZET najdete na www.radiozet.cz.