Havel zvažoval založení strany, spolupracovníci ho málo přesvědčovali, říká autor biografie Kaiser

Politický životopis Václava Havla „Prezident,“ který napsal novinář Daniel Kaiser, přináší svědectví o tom, že někdejší prezident zvažoval založení vlastní politické strany. Podle autora knihy ho ale spolupracovníci málo přemlouvali. Plán nakonec nebyl zrealizován i kvůli Havlovým pochybnostem. Kniha také přináší i informace o dohodě o podpoře mezi Havlem a Václavem Klausem, která vznikla i přes vzájemnou antipatii obou politiků. 

Kromě životopisné knihy Edy Kriseové s názvem Václav Havel a životopisu od jeho mluvčího a poradce Michaela Žantovského se na pultech knihkupectví objevuje i druhý díl politické biografie někdejšího presidenta od novináře Daniela Kaiser.

Kaiser za osm let práce na dvoudílné biografii nashromáždil řadu informací z osobních rozhovorů s Václavem Havlem, jeho spolupracovníky i odpůrci a čerpal také informace z archivů a dosud nezveřejněných dokumentů.


V první dílu s názvem „Disident“
, se Kaiser zaměřil na Havlovu politickou činnost před pádem totalitního režimu v Československu. Druhý díl „Prezident“ mapuje třináctileté působení Václava Havla ve funkci prezidenta České republiky.

Kniha také přináší některé nové pohledy na Havlův vztah k Václavu Klausovi, k někdejšímu premiérovi Slovenské republiky Vladimíru Mečiarovi, ale i nové informace o tom, jak Havel podporoval americkou zahraniční politiku v době války v Iráku.   

O své knize Kaiser mluvil ve studiu Zet s Markem Milerem.

 

Havlovi bylo často vyčítáno, že nikdy nezaložil svoji vlastní stranu. Zmínila to i Madleine Albrightová při své nedávné návštěvě Prahy... Toho aspektu si všímá i Vaše kniha...

Ty úvahy o založení prezidentské Havlovy strany se na Pražském hradě vynořovaly někdy od jara 1991. Tehdejší Havlův mluvčí Michal Žantovský za prezidentem chodil, nadnášel mu pořád tu myšlenku, že by si měl založit vlastní stranu, nebo nechal vzniknout stranu, kterou by nějak zaštítil. Havel k tomu měl dlouhou dobu výhrady, byl na rozpacích, ovšem někdy na přelomu let 1991 a 1992, kdy už prezident ze svého pohledu vyčerpal všechny nástroje jak zachránit federaci, a kdy už to evidentně směřovalo k rozkladu, se nechal přemluvit.
 V lednu 1992 se pak konalo na zámku v Lánech takové plenární zasedání celé prezidentské kanceláře, kde se 2 dny dost intenzivně diskutovalo o tom, jestli tu stranu založit, nebo nezaložit.

Proč nakonec nebyla založena?

Jedna z interpretací je ta, že když se potom na konci toho víkendového soustředění, se všechny skupiny sešly a prezentovaly své, tak ten výsledek nebyl jednoznačný. Bylo to asi 50 na 50. Václav Havel, jehož morus operandi byl ten, že by i některou věc rád dělal, ale potřeboval k tomu být dotlačen tím svým okolím. Ale výsledek byl nejednoznačný. Takže Havla vlastně málo přemlouvali. Samozřejmě Václav Havel měl pochybnosti – asi oprávněné – o tom, že by dokázal fungovat jako předseda politické strany a nějak intuitivně před tím cuknul. Ale pravda je ta, že opravdu v tom lednu 1992 byly ty úvahy hodně daleko.

 

Jistě jste se zabýval i vztahem Václava Havla k Václavu Klausovi. V knize také hovoříte o ryze praktickém paktu, který mezi oběma politiky vznikl na podzim roku 92...

Jisté napětí mezi oběma Václavy bylo vlastně už od prvního roku svobody, ale je fakt, že nebylo tak vyhrocené, aby Václav Havel na podzim 1992, kdy už nebyl federální prezident a ještě nebyl republikový český prezident, aby nešel k Václavu Klausovi, tehdejší dominantní síle české politiky a premiérovi, s návrhem mocenské dohody.

Jak ta mocenská dohoda vypadala?

O tom se zachoval papír, sepsaný přímo Václavem Havlem, kde je nejdůležitější poslední bod, kde mu v podstatě říká – já to teď zjednodušuju – že za právo prezidenta mluvit a spoluurčovat zahraniční a bezpečnostní politiku republiky, bude Klause podporovat v domácí politice a v ekonomické reformě.

 

Biografie se také zabývá Havlovou podporou mezinárodní politiky USA. Zejména v době americké invaze do Iráku v roce 2003. Jaký nový pohled na tuto stránku bývalého českého prezidenta přináší Vaše kniha? 

Ví se i veřejně, že Václav Havel Američany tehdy dost podporoval, ale i mě třeba překvapilo, že v září 2002, když se byl Václav Havel v Bílém domě v podstatě oficiálně rozloučit, tak jsem viděl z diplomatických zápisů, že tam Georgi Bushi vystavil v podstatě bianko šek a řekl mu, že Česká republika podpoří Ameriku, i kdyby se nepodařilo sehnat si rezoluci u Rady bezpečnosti OSN.

Mimo to, že pro Bushe to bylo jisté povzbuzení, protože bylo docela pravděpodobné, že ta rezoluce Rady bezpečnosti nebude, tak z vnitropolitického hlediska to od Václava Havla bylo docela výrazné překročení mandátu české vlády, což jak víme vrcholilo o několik měsíců později, když podepsal „Dopis osmi“, kde se několik evropských státníků a politiků postavilo za Ameriku implicitně proti Francii a Německu. A zajímavá věc je ta, že to bylo několik dní, před koncem období Václava Havla v prezidentském úřadu a tehdejší premiér Vladimír Špidla, kterého to hodně rozčílilo, ten Havlův krok, tak aspoň říkal, že tehdy přemýšlel i o tom, že by vůči prezidentovi rozjel proces impeachmentu, že by ho poslal zodpovídat se před ústavní soud. Rozmyslel si to vlastně jenom proto, že Havlovi zbývalo na Hradě jen několik dnů.  

 

Zdroj: Zet

Havel zvažoval založení strany, spolupracovníci ho málo přesvědčovali, říká autor biografie Kaiser Foto: ČTK

reklama

Další články

Youradiotalk.cz

Web Zet.cz se mění na Youradio talk.

Postupně rozšiřujeme naše zaměření a obsah zpravodajství a přidáváme další funkce. Informace o vysílání rádia ZET najdete na www.radiozet.cz.