Řešidlo #356: Selektivní vztah aneb Proč si lidé berou pauzu, která nekončí

Dnešní téma: „Petře, s manželem jsme devět let, máme dvě děti. Ještě před dvěma lety byl vztah relativně v pořádku. Pak najednou muž začal být odtažitý, náladový, nakonec mi řekl, že ke mně vlastně nic necítí, že asi vztahově vyhořel, že v tom nikdo třetí není. Po naší domluvě se odstěhoval a od té doby za námi chodí, kdy chce. Za dětmi, když nemají ve škole problémy, to nepřijde, za mnou, když se s ním vyspím, jinak si stěžuje, že se pořád se mnou necítí dobře. Když se ptám, jak dlouho chce takhle žít, říká, že čas třeba něco změní. A tak bydlíme takto odděleně, ale nevím, zda to bude fungovat, děti tátu prakticky ignorují a jemu je to víceméně jedno. Mám čekat, až jeho vyhoření skončí, nebo je to jen ztráta času a jako partneři máme skončit?“