Řešidlo #352: Jak poznat, že se doprošuji zbytečně

Dnešní téma: Filip: „Petře, je mi dvacet a je to rok, co jsem přišel o přítelkyni. Měla těžkou nemoc a zemřela. Stál jsem při ní do poslední chvíle. Myslel jsem, že už nikdy nebudu šťastný. Nedávno se objevila jiná dívka a vypadalo to, že mi rozumí. Upnul jsem se na ni, snášel jí modré z nebe, ale časem jsem poznal, že asi potřebuji víc já ji než ona mě. Postupem doby mi přestala psát, já se musel pořád jen připomínat, vnucovat, překvapovat ji, když někde seděla s kamarádkami. I moji přátelé mi říkají, že se už doprošuju a zbytečně. Že už i ona ve svém okolí o mně mluví jako o opruzákovi. Jak se s tím smířit? Myslel jsem, že mě vytáhne ze dna, místo toho jsem ještě víc dole než předtím.“