Řešidlo #264: Proč vždycky je naděje, i když Vám mozek říká, že žádná není
Dnešní téma: „Petře, chci Vám poděkovat. Byl jste jediný, kdo mě držel nad vodou, když jsem se ocitla sama, přesvědčená, že už si nikdy nikoho nenajdu, respektive že už si nikdy nikoho ani nebudu hledat. Jsem na vozíčku, a potkala jsem tolik špatných lidí, kteří mě jen zneužili. Jen díky Vám tu pořád jsem, jen díky Vám mám úžasného muže, který o mě pečuje jako o drahokam. Jak je možné, že vidíte naději tam, kde ji ani my sami už nevidíme?“
Popis podcastu
Každý problém má řešení. Ještě se neobjevil zámek, ke kterému by současně nevznikl klíč. Každá epizoda je odpovědí na jeden dotaz od našich posluchačů. Poslouchejte kdykoli kdekoli – udělejte si jen pár minut pro sebe (před spaním, v autě, při jakémkoli čekání)