
Řešidlo #264: Proč vždycky je naděje, i když Vám mozek říká, že žádná není

Dnešní téma: „Petře, chci Vám poděkovat. Byl jste jediný, kdo mě držel nad vodou, když jsem se ocitla sama, přesvědčená, že už si nikdy nikoho nenajdu, respektive že už si nikdy nikoho ani nebudu hledat. Jsem na vozíčku, a potkala jsem tolik špatných lidí, kteří mě jen zneužili. Jen díky Vám tu pořád jsem, jen díky Vám mám úžasného muže, který o mě pečuje jako o drahokam. Jak je možné, že vidíte naději tam, kde ji ani my sami už nevidíme?“