Řešidlo #215: Má smysl budovat vztah bez zamilovanosti?

Dnešní téma: „Petře, jsem ten pokopaný pes, o kterém jste mluvil v pondělním podcastu. Přitom na Vánoce nechci být sama. Čím horší zkušenosti jsem měla, tím víc o vztazích pochybuji, ale tím víc se cítím sama a neschopná. Když mě osloví muži, vidím, že jsou fajn, ale já už mám obavu věřit a milovat, víc se bojím, každého doteku, za vším vidím jen vypočítavost, jediný cíl dostat mě do postele, a pak jsem možná nespravedlivá k těm, kdo chtějí víc, kdo se mnou i plánují budoucnost, kdo se snaží, abych jim věřila, ale já je prostě nedovedu milovat. Stanu se postupně tak nesnesitelnou, že odcházejí. A tím víc pak zase o vztazích pochybuji. Je mi vůbec pomoci? Může existovat a vydržet dlouhodobý vztah bez zamilovanosti? Má smysl něco budovat, i když se svým protějškem neprožíváme to počáteční pobláznění? Má smysl věřit, i když máme strach?“