
Řešidlo #107: Proč milujeme zrovna ty, kteří s námi nemohou být

Dnešní téma: „Petře, dva roky jsem chodila se ženatým mužem. Dodnes ho považuji za svou spřízněnou duši. A to přesto, že mi nakonec oznámil, že chce být se svou rodinou, ne se mnou. Další dva roky se snažím na něj zapomenout. Snažím se začít znovu s někým jiným, ale nejde mi to. Nemám v tom srdce, jen rozum, jen urputnost. Srdce je pořád s tím ženatým mužem. Proč se mi to děje? Proč je mou spřízněnou duší někdo, s kým nemohu být? Mám na něj čekat? Nebo existuje někdo jiný, kdo pro mě bude tím pravým? Proč mě ale potom srdce drží v tomhle vztahu?“