Děti se v hodinách filmové výchovy mohou naučit třeba sdílet divácký zážitek, říká Tereza Czesany Dvořáková
O epizodě podcastu
Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu provedla na jaře výzkum na základních školách a gymnáziích a zjišťovala, v jaké míře se děti setkávají s filmovou nebo audiovizuální výchovou. Vyplynulo z něj, že tento obor se vyučuje na 18 % gymnázií a 4 % základních škol. Výzkum se opakoval po pěti letech. „Jsem optimista. Čísla se zvyšují. Vidíme také, že kromě škol, které už o filmu učí, je obrovská skupina škol, které chtějí o filmu učit, ale z různých důvodů nemohou,” říká filmová historička a expertka filmové výchovy Tereza Czesany Dvořáková, která byla ranním hostem na Rádiu ZET.
„Velká skupina škol neučí o filmu proto, že to nepovažují za důležité. Souvisí to s tím, že si myslí, že film je pouhá zábava a nedokáží si představit, proč by měl být pro děti a studenty nějak přínosný vzdělávacím způsobem,” konstatuje Dvořáková. „Další velká skupina škol by ráda o filmu učila, ale nemohou třeba proto, že nemají pedagogy, netroufnou si, protože neexistují učebnice, nemají dostatek hodin, případně mají pocit, že potřebují nějakou velmi drahou techniku a na ni nemají peníze.”
Jak by podle Dvořákové měla filmová výchova vypadat? „Filmová výchova v roce 2022 by rozhodně neměla být memorování historických dat. Základem ani není to, že by se děti měly naučit pracovat s drahou audiovizuální technikou. Dá se začít úplně od začátku u uvažování nad principy pohyblivého obrazu,” myslí si expertka filmové výchovy. Podle ní se děti v době singulárního diváctví také mohou v této výuce naučit sdílet divácký zážitek. „Podle rámcových vzdělávacích programů se už asi deset let filmová a audiovizuální výchova může vyučovat dokonce jako samostatný předmět, může to být i předmět maturitní. Pokud je nějaký pedagog výtvarné výchovy takto zaměřen, je schopen docela hodně z toho filmu dostat i do praxe výtvarné výchovy,” uzavírá Tereza Czesany Dvořáková.
Poslechněte si celý rozhovor Petry Květové Pšeničné: