Slováci se nadvládě Čechů vždy bránili, Češi naopak po vládě Slováka touží

Naši předci nebyli vůči Slovákům zdaleka tak otevření, jako my dnes. Jazykově jsme si byli odedávna blízcí, nakonec Dobrovský bral Slováky jen jako český dialekt – něco jako Moravany. To ovšem změnila jazyková odluka v roce 1843, kdy Ludovít Štúr a Jozef Hurban odmítli biblickou češtinu, kterou prosazovali evangelíci. Rakousko-Uherské vyrovnání pak výrazně oddělilo Čechy od Slováků, protože vznikly dva téměř samostatné státy. Spojovala je jen společná zahraniční politika a armáda. Hospodářské vyrovnání obou částí monarchie nastalo každých 10 let. Celní hranice mezi Rakouskem a Uherskem způsobovala, že nevznikl ani česko-moravsko-slovenský trh. O vzájemné izolovanosti svědčí i to, že v Martině třeba nevěděli nic o událostech 28.října 1918, protože se nesměly dovážet noviny. Sblížení Čechů a Slováků a vytvoření společného československého státu v roce 1918 bylo pak výsledkem tlaku dohodových mocností, které po takzvané Sixtově aféře začaly preferovat vznik národních států. V novém samostatném státě ale hráli Češi jednoznačně dominantní roli, zatímco Slováci se s nadvládou Čechů nikdy nesmířili. Nakonec se ale role obrátili, když si Češi zvolili Slováka – navíc se značně problematickou minulostí – za svého vládce.