Čechy v krvavé lázni

Ukázka z knihy Předěly staletí – České a světové dějiny v horizontech věků , kapitola: Čechy v krvavé lázni, autor: Petr Charvát .

Systém vytvořený za Spytihněva prvního se osvědčil do té míry, že se jej po svém bezohledném nástupu k moci rozhodl Boleslav první rozšířit na celou oblast českých zemí, kterou ovládal přímo.

V některých případech můžeme jeho zavedení stopovat přímo podle značek na dnech keramiky. Ty se v severozápadních Čechách, na území kmene kdysi Lučanů, objevují již kolem poloviny desáté století, na východním okraji středních Čech, na Kouřimsku, pak ve druhé polovině desátého století. V této souvislosti se dnes řeší otázka, nakolik nezávislé bylo postavení knížete Slavníka, z jehož iniciativy se po roce 950 ústřední část Libice nad Cidlinou u dnešních Poděbrad proměnila v exkluzivní společenské sídlo. Slavníkovo postavení se chápe jako dosazení správce či místodržitele středovýchodních Čech a argumentuje se v tom smyslu, že by Boleslav na svém výsostném území nezávislého vládce prostě nestrpěl. Faktem však je, že Boleslavovo svrchované postavení nemusilo vylučovat „džentlmenské dohody“ s místními vládci, poddali-li se mu a vyjádřili-li vůli respektovat jeho nadřazenost. Nápadné totiž je, že ani z Libice, ani ze širšího Poděbradska – ale ani ze staršího osídlení Čáslavi, jejíž jméno je totožné se jménem jednoho ze Slavníkových synů – neznáme keramiku se značkami na dně, takže alespoň některé zdaňovací zvyklosti pánů Libice se od pražské praxe lišily.

Právě Boleslav zřejmě zahájil velmi energickou expanzi do východního pomezí Čech, v jejímž důsledku dosáhla moc pražských knížat posléze až do dnešního východního Polska. Využil k tomu svých mírových kontaktů s německou říší i skutečnosti, že se mu na Moravě, dnešním Slovensku, v jižním Polsku a v severních Uhrách při neexistenci tamních státních správ nemohl postavit stejně silný soupeř. Intenzivní kořistění z takto vyčerpávaných cizích zdrojů se stalo základem blahobytu a proslulosti českého knížete, jeho dvora i celé jeho země; vnějším výrazem mezinárodního vzestupu vážnosti a významu země bylo nepochybně zaražení první české mince za onoho času.