„Co je mi umožněno, abych stihla, to stihnu. A pak umřu.“

Alexandra Polarczyk odmalička zpívá, prošla operním sborem i kydáním hnoje na farmě. Během studií pro sebe ve Francii objevila chorály abatyše Hildegardy z Bingenu, které ji zblízka i zpovzdálí doprovází celý život. Ten se teď blíží ke konci kvůli rakovině slinivky. O zpěvu a duchovních i ryze praktických stránkách umírání si s Alexandrou povídala Kristýna Šamšulová ze spolku zesnu.