Hana Pinknerová: Takové maličkosti
Všechno velké se skládá z malých částí. Velká hluboká důvěra se skládá z mnoha drobných zkušeností. Líbí se mi, že i Bůh s tím takhle počítá. Řekl, že budeme-li věrní v malých věcech, svěří nám i ty veliké. Pro mne je to uklidňující, protože mívám z velkých zodpovědností strach. Nemyslím si o sobě, že jsem kdovíjak chytrá nebo zdatná, abych zvládla velké věci. Ani nevím, jaké velké věci by to měly být. Ovšem maličkosti mám ráda. Zdá se mi, že celý můj život se skládá z maličkostí.
Uklidit oblečení z židle, ustlat postele, vyleštit zrcadlo v koupelně, vyčistit si boty, umýt nádobí, otřít kuchyňskou linku, uvařit čaj, upéct bábovku, přesadit kytky a zalít truhlíky na balkóně. Přinést sousedce noviny, odnést odpad na kompost, zamést chodník před domem, pozdravit popeláře, napsat bratrovi, který nikdy neodepíše, optat se paní v obchodě na zdraví maminky. Nakoupit sladkosti pro sousedovy holčičky, obejmout smutnou kamarádku, pohladit manželapřed odchodem do práce, vyslechnout kohokoli, kdo to bude potřebovat, povzbudit sklíčeného, usmát se při každém pozdravu. Vypadá to, že je toho strašně moc, možná ano, ale jsou to jen drobnosti. To přece zvládne každý. Proč by ne? Nic na tom není.
Dnes ráno jsem cestou do práce absolvovala tři drobné hovory. První s paní, co u nás v domě uklízí. Libovala jsem si, jak pěkně voňavý prostředek na mytí používá, že celý dům krásně voní. Byla ráda, že jsem si jí vůbec všimla. Mou pochvalu vzala s uzarděním. Na ulici za rohem na mne volala známá paní. Nic konkrétního nechtěla, jen se tak potřebovala ujistit, že i když se věci zdají být těžké, že to určitě dobře dopadne. Vlastně nevím, o čem přesně mluvila, ale mé povzbuzení, že z každého problému je východisko a ona je určitě najde, jí stačilo ke krásnému úsměvu. Těsně před mým obchodem jsem potkala jinou známou ženu. Moc jí to slušelo. Když jsem jí to řekla, skoro si poskočila. Řekla mi, že mě ráda potkala.
Takové maličkosti! Ale kdybych je minula, svět by byl chudší o trochu lásky. Snažím se být věrná v tom, na co právě stačím. Důvěřuju Bohu, že právě tak to myslel.