Miroslav Pauza - Masarykova filozofie náboženství, pojetí státu a kritika integrálního nacionalismu. - DČF 20 (22. 4. 1993)

Pozvánka k poslechu: Trápí vás pocit, že jsou dějiny jen slepým mechanismem, ve kterém jednotlivec nic nezmůže? Miroslav Pauza vám skrze Masaryka ukáže, že víra není slepá poslušnost, ale „partnerství s vyšším principem“, a s využitím Klímova obrazu „policajtských nátur” vysvětlí, proč pravá svoboda začíná tam, kde přestaneme druhým moudře radit a vezmeme život do vlastních rukou. Objevte Masaryka jako myslitele, který se nebál riskovat celou svou existenci pro vizi, která neměla žádné záruky úspěchu.

Anotace : Pauza kriticky analyzuje Masarykův koncept „demokracie jako telos dějin" a demaskuje jeho historické zdůvodnění vzniku státu jako umělou konstrukci, která v konfrontaci s fakty neobstojí; vznik republiky interpretuje spíše jako existenciální „skok do neznáma“. Jádrem přednášky je rozbor Masarykova „nezjeveného” náboženství, v němž figuruje Bůh jako „demokratický spolupracovník“, a ostrá kritika svatého Pavla jako „militantního mystika” deformujícího původní Ježíšovo učení o lásce k pozemskému světu (Diesseits). Mluvčí propojuje Masarykovu synergii s evropským kontextem, kdy skrze Heideggerův koncept „egoity" vysvětluje, že vztah „Já-Ty" (Buber) vyžaduje silnou subjektivitu, která odmítá vnější autoritu církve i metafyzický fatalismus ve prospěch absolutní osobní odpovědnosti.