Pedagogic...

Katedra občanské výchovy a filozofie

Vzdělání

Společnost

Kurzy

Filosofie

Miroslav Pauza - Brentano, intencionalita a evidence v kontextu psychologie a ontologie

Modré pondělky - filosofické přednášky z devadesátých let

Unikátní sbírka přednášek z filosofických kurzů Univerzity Karlovy, pořízených na magnetofonové kazety v devadesátých letech. Uslyšíte Jana Sokola o náboženství a etice, Miroslava Pauzu o dějinách české filosofie, Miroslava Petříčka o dekonstrukci, Stanislava Komárka i další osobnosti tehdejší akademické scény. Témata sahají od antické filosofie přes fenomenologii až po kulturní studia a logiku. Nahrávky zachycují atmosféru doby, kdy se na českých univerzitách po čtyřiceti letech znovu otevřeně diskutovalo o idejích, které byly předtím tabu. Původní kazety byly digitalizovány v rámci projektu KOVF na Pedagogické fakultě UK.

Pozvánka k poslechu: Zajímá vás, jak si můžeme být něčím skutečně jistí a proč naše pocity nejsou jen náhodné stíny v mozku? Tato přednáška vám srozumitelně ukáže, jak moderní filosofie hledá pevný bod pro naši morálku a poznání v každodenním životě. Zjistíte, že jistota o tom, co je správné, nemusí být jen otázkou názoru, ale schopností vidět věci takové, jaké skutečně jsou.Anotace: Brentanův přechod od deskriptivní psychologie k ontologii představuje klíčový moment moderního myšlení, neboť se pokouší etablovat filosofii jako „přísnou vědu" skrze očištění logických struktur od subjektivních nánosů. Tato přednáška funguje jako komparativní studie, která osvětluje Brentanovo úsilí o nalezení absolutního bodu jistoty, jenž by nepodléhal relativismu tehdejšího psychologismu. Hlavní teze přednášky definuje psychično jako intencionální zaměřenost k objektu a staví evidenci do role fundamentálního základu pravdivého soudu. Mluvčí Miroslav Pauza klade zásadní důraz na Leibnizův vliv, konkrétně na rozlišení mezi „pravdami skutečnosti" a „pravdami rozumu", které tvoří logické podloží Brentanovy teorie evidence. V rámci kritiky subjektivismu mluvčí analyzuje Brentanovu modifikaci Descartova východiska: namísto substanciálního Cogito ergo sum navrhuje Brentano Cogito ergo Cogito (ego Cogito), čímž z procesu poznání vylučuje metafyzickou substanci a nahrazuje ji bezprostřední jistotou vnitřního vnímání. Přednáška rovněž reflektuje lokální kontext skrze polemiku s českým pozitivistou Františkem Krejčím a jeho „teorií stínu", kterou Brentano odmítá ve prospěch svébytné kauzální síly psychična. Syntetizujícím přínosem je pak výklad Brentanovy etiky, která nehledá morální normy v Kantově „povinnosti" či subjektivním „puzení", nýbrž v objektivní evidenci hodnot, kde je dobro nahlíženo se stejnou logickou nutností jako matematické pravdy.

Pozvánka k poslechu: Zajímá vás, jak si můžeme být něčím skutečně jistí a proč naše pocity nejsou jen náhodné stíny v mozku? Tato přednáška vám srozumitelně ukáže, jak moderní filosofie hledá pevný bod pro naši morálku a poznání v každodenním životě. Zjistíte, že jistota o tom, co je správné, nemusí být jen otázkou názoru, ale schopností vidět věci takové, jaké skutečně jsou.Anotace: Brentanův přechod od deskriptivní psychologie k ontologii představuje klíčový moment moderního myšlení, neboť se pokouší etablovat filosofii jako „přísnou vědu" skrze očištění logických struktur od subjektivních nánosů. Tato přednáška funguje jako komparativní studie, která osvětluje Brentanovo úsilí o nalezení absolutního bodu jistoty, jenž by nepodléhal relativismu tehdejšího psychologismu.Hlavní teze přednášky definuje psychično jako intencionální zaměřenost k objektu a staví evidenci do role fundamentálního základu pravdivého soudu. Mluvčí Miroslav Pauza klade zásadní důraz na Leibnizův vliv, konkrétně na rozlišení mezi „pravdami skutečnosti" a „pravdami rozumu", které tvoří logické podloží Brentanovy teorie evidence. V rámci kritiky subjektivismu mluvčí analyzuje Brentanovu modifikaci Descartova východiska: namísto substanciálního Cogito ergo sum navrhuje Brentano Cogito ergo Cogito (ego Cogito), čímž z procesu poznání vylučuje metafyzickou substanci a nahrazuje ji bezprostřední jistotou vnitřního vnímání. Přednáška rovněž reflektuje lokální kontext skrze polemiku s českým pozitivistou Františkem Krejčím a jeho „teorií stínu", kterou Brentano odmítá ve prospěch svébytné kauzální síly psychična. Syntetizujícím přínosem je pak výklad Brentanovy etiky, která nehledá morální normy v Kantově „povinnosti" či subjektivním „puzení", nýbrž v objektivní evidenci hodnot, kde je dobro nahlíženo se stejnou logickou nutností jako matematické pravdy.Přednáška byla proslovena 25. 3. 1993 na Filosofické fakultě UK v rámci cyklu Dějiny české filosofie (DČF 15).

Aplikace Youradio Talk

Miroslav Pauza - Brentano, intencionalita a evidence v kontextu psychologie a ontologie

Poslechněte si podcast