Miroslav Pauza - Brentano, intencionalita a evidence v kontextu psychologie a ontologie - DČF 15 (25. 3. 1993)

Pozvánka k poslechu: Zajímá vás, jak si můžeme být něčím skutečně jistí a proč naše pocity nejsou jen náhodné stíny v mozku? Tato přednáška vám srozumitelně ukáže, jak moderní filosofie hledá pevný bod pro naši morálku a poznání v každodenním životě. Zjistíte, že jistota o tom, co je správné, nemusí být jen otázkou názoru, ale schopností vidět věci takové, jaké skutečně jsou.

Anotace: Brentanův přechod od deskriptivní psychologie k ontologii představuje klíčový moment moderního myšlení, neboť se pokouší etablovat filosofii jako „přísnou vědu" skrze očištění logických struktur od subjektivních nánosů. Tato přednáška funguje jako komparativní studie, která osvětluje Brentanovo úsilí o nalezení absolutního bodu jistoty, jenž by nepodléhal relativismu tehdejšího psychologismu.

Hlavní teze přednášky definuje psychično jako intencionální zaměřenost k objektu a staví evidenci do role fundamentálního základu pravdivého soudu. Mluvčí Miroslav Pauza klade zásadní důraz na Leibnizův vliv, konkrétně na rozlišení mezi „pravdami skutečnosti" a „pravdami rozumu", které tvoří logické podloží Brentanovy teorie evidence. V rámci kritiky subjektivismu mluvčí analyzuje Brentanovu modifikaci Descartova východiska: namísto substanciálního Cogito ergo sum navrhuje Brentano Cogito ergo Cogito (ego Cogito), čímž z procesu poznání vylučuje metafyzickou substanci a nahrazuje ji bezprostřední jistotou vnitřního vnímání. Přednáška rovněž reflektuje lokální kontext skrze polemiku s českým pozitivistou Františkem Krejčím a jeho „teorií stínu", kterou Brentano odmítá ve prospěch svébytné kauzální síly psychična. Syntetizujícím přínosem je pak výklad Brentanovy etiky, která nehledá morální normy v Kantově „povinnosti" či subjektivním „puzení", nýbrž v objektivní evidenci hodnot, kde je dobro nahlíženo se stejnou logickou nutností jako matematické pravdy.