Jiří Bílý - Mistr Jan Hus (30. 11. 1992)

Pozvánka k poslechu (pro nefilozofy): „Má pravdu mocná většina padesáti učenců, nebo jednotlivec, který si stojí za svým i tváří v tvář smrti? Tato přednáška vás provede dramatem muže, který se v boji za své svědomí odvážil zpochybnit pravidla celého systému, ačkoliv mu možná v kritické chvíli chybělo pochopení pro to, jak se svět kolem něj právně mění.“

Anotace: Ústřední tezí diskuse je Husovo selhání v rozlišení mezi sférou práva a sférou mimoprávní (morální). Hus, ač vzdělaný, operoval se zastaralými autoritami (Graciánův dekret) a o Božím zákoně hovořil „jako mezek“, aniž by reflektoval soudobý vývoj právního myšlení. Jeho odvolání ke Kristu je analyzováno nikoliv jako moderní projev svobody svědomí, ale jako procesní nesmysl a projev právního nihilismu, který do procesního řádu vnáší eschatologii. Petr Čornej v této souvislosti upozorňuje na paralelu s archaickým institutem „hádání“ (forma Božího soudu), který se Hus pokusil neorganicky transformovat do právní roviny. Analýza dále rehabilituje postavu Štěpána Pálče jako intelektuála, který na rozdíl od Husa pochopil logiku evropského sporu a princip neomylnosti koncilu. Husův konflikt je tak interpretován jako střet univerzitní autority (reprezentované 50 doktory teologie, mezi něž Hus jako pouhý bakalář hierarchicky nenáležel) s individuálním rozumem. Husovo myšlení rovněž narušovalo princip diarchie (nepřevoditelnosti moci duchovní na světskou a naopak), což vedlo k jeho vnímání jako postavy ohrožující samotnou stabilitu středověkého státu.