Jaroslav Krejčí - Koncepty lidského údělu v dějinách civilizací (24. listopad 1992)

Pozvánka k poslechu: Záznam přednášky nabízí jedinečnou příležitost k pochopení kořenů dnešního chaosu skrze fascinující příběhy o tom, jak se různé kultury v dějinách vyrovnávaly s otázkou osudu a životního smyslu. Zajímá vás, proč se naše společnost zdá být v krizi i přes veškerý technický pokrok? Tato přednáška vám ukáže, že klíč k budoucnosti našich hodnot neleží v nových technologiích, ale v hledání smyslu uprostřed chaosu a v přijetí odpovědnosti za svět, ve kterém žijeme. Objevte, jak váha svobody a jistota řádu ovlivňovaly lidstvo od pyramid až po dnešek, a co musíme změnit, aby naše civilizace přežila.

Anotace: Autor nehodnotí civilizace pouze skrze jejich instituce, ale skrze jejich schopnost odpovědět na fundamentální existenciální otázky. Představuje morfologickou typologii pěti paradigmat lidského údělu – teocentrického (Mezopotámie), tanatocentrického (Egypt), antropocentrického (Řecko), psychocentrického (Indie) a kratocentrického (Čína) – a analyzuje jejich historické mutace, jako je vznik „eklesiocentrického“ modelu či reformace. Současnou „civilizaci lidských práv“ definuje jako monistický antropocentrismus, který představuje „úspěšného Fausta“, jenž však na rozdíl od neúspěšného Fausta sociálního inženýrství (marxismu) prožívá hlubokou krizi smyslu, způsobenou vytěsněním fenoménu smrti a podlehnutím merkantilnímu modelu informací. V diskusi autor doplňuje tuto kritiku skrze rozdílné civilizační přístupy k abstrakci a matematice (např. indický koncept nuly), čímž ilustruje meze západního racionalismu. Hlavní teze mluvčího spočívá v nutnosti transformace současného paradigmatu směrem k „dvojí harmonii“ (člověka s prostředím), kde musí „princip odpovědnosti“ převážit nad nárokovou mentalitou a kde sekulární řád nalezne funkční symbiózu s tradičními náboženskými systémy