Pedagogic...

Katedra občanské výchovy a filozofie

Vzdělání

Společnost

Kurzy

Filosofie

Ivan M. Havel - John Searle a kolektivní intencionalita: Ontologická neredukovatelnost a vztah individuální a společné intence

Modré pondělky - filosofické přednášky z devadesátých let

Unikátní sbírka přednášek z filosofických kurzů Univerzity Karlovy, pořízených na magnetofonové kazety v devadesátých letech. Uslyšíte Jana Sokola o náboženství a etice, Miroslava Pauzu o dějinách české filosofie, Miroslava Petříčka o dekonstrukci, Stanislava Komárka i další osobnosti tehdejší akademické scény. Témata sahají od antické filosofie přes fenomenologii až po kulturní studia a logiku. Nahrávky zachycují atmosféru doby, kdy se na českých univerzitách po čtyřiceti letech znovu otevřeně diskutovalo o idejích, které byly předtím tabu. Původní kazety byly digitalizovány v rámci projektu KOVF na Pedagogické fakultě UK.

Pozvánka k poslechu: Jak je možné, že kus papíru považujeme za peníze nebo že slib dokáže změnit realitu? Tato přednáška odhaluje, že základem společnosti není jen součet individuálních zájmů, ale specifická schopnost lidské mysli „intendovat společně“. Poslech nabízí fascinující vhled do toho, jak filozofie jazyka a vědomí vysvětluje vznik institucí a každodenní spolupráce, která nás činí funkčním kolektivem.Anotace: Přednáška analyzuje Searlovu tezi o „primitivnosti“ kolektivní intencionality, kterou nelze redukovat na prostý součet individuálních intencí, ani na pouhou vzájemnou víru aktérů. Havel na paradoxu studentů ekonomie na Harvardu demonstruje, že ani identické cíle a vzájemné vědomí o nich (ideologie volného trhu) nezakládají kolektivní intencionalitu, pokud chybí vnitřní nastavení na režim kooperace. Ačkoliv se kolektivní intencionalita odehrává výhradně v individuálních mozcích – čímž Searle striktně odmítá existenci nadindividuálního „kolektivního ducha“ – její logická forma „My intendujeme“ (např. při míchání majonézy či tlačení auta) je neredukovatelnou kvalitou vědomí. Strategický význam Searlovy teorie spočívá v jejím přesahu od lingvistické analýzy řečových aktů k celistvé ontologii sociální reality. Přechod od individuálního „Já“ ke kolektivnímu „My“ není pro Searla (v Havlově podání) pouze otázkou koordinace, ale fundamentální otázkou po vzniku institucí, peněz a slibů. Tato diskuse ukazuje, jak se z analytické filozofie jazyka stává nástroj pro pochopení mechanismů, na nichž stojí fungující společnost a její struktury. Výklad Ivana Havla z roku 1991 není pouze exkurzem do americké filozofie, ale i reflexí doby, v níž se československá společnost učila znovu definovat svou identitu a schopnost kooperace (v textu patrné v narážkách na politickou transformaci a „oddělování od Slováků“). Havel přednášku uzavírá poukazem na širší trend návratu k subjektu a zkoumání vědomí, což v kontextu tehdejší krize behaviorismu a rozmachu umělé inteligence (Searlova „čínská komnata“) symbolizovalo v Československu i nové intelektuální osvobození lidského subjektu.

Pozvánka k poslechu: Jak je možné, že kus papíru považujeme za peníze nebo že slib dokáže změnit realitu? Tato přednáška odhaluje, že základem společnosti není jen součet individuálních zájmů, ale specifická schopnost lidské mysli „intendovat společně“. Poslech nabízí fascinující vhled do toho, jak filozofie jazyka a vědomí vysvětluje vznik institucí a každodenní spolupráce, která nás činí funkčním kolektivem.Anotace: Přednáška analyzuje Searlovu tezi o „primitivnosti“ kolektivní intencionality, kterou nelze redukovat na prostý součet individuálních intencí, ani na pouhou vzájemnou víru aktérů. Havel na paradoxu studentů ekonomie na Harvardu demonstruje, že ani identické cíle a vzájemné vědomí o nich (ideologie volného trhu) nezakládají kolektivní intencionalitu, pokud chybí vnitřní nastavení na režim kooperace. Ačkoliv se kolektivní intencionalita odehrává výhradně v individuálních mozcích – čímž Searle striktně odmítá existenci nadindividuálního „kolektivního ducha“ – její logická forma „My intendujeme“ (např. při míchání majonézy či tlačení auta) je neredukovatelnou kvalitou vědomí.Strategický význam Searlovy teorie spočívá v jejím přesahu od lingvistické analýzy řečových aktů k celistvé ontologii sociální reality. Přechod od individuálního „Já“ ke kolektivnímu „My“ není pro Searla (v Havlově podání) pouze otázkou koordinace, ale fundamentální otázkou po vzniku institucí, peněz a slibů. Tato diskuse ukazuje, jak se z analytické filozofie jazyka stává nástroj pro pochopení mechanismů, na nichž stojí fungující společnost a její struktury. Výklad Ivana Havla z roku 1991 není pouze exkurzem do americké filozofie, ale i reflexí doby, v níž se československá společnost učila znovu definovat svou identitu a schopnost kooperace (v textu patrné v narážkách na politickou transformaci a „oddělování od Slováků“). Havel přednášku uzavírá poukazem na širší trend návratu k subjektu a zkoumání vědomí, což v kontextu tehdejší krize behaviorismu a rozmachu umělé inteligence (Searlova „čínská komnata“) symbolizovalo v Československu i nové intelektuální osvobození lidského subjektu.Přednáška byla proslovena 18. 3. 1991 v pražském akademickém prostředí.

Aplikace Youradio Talk

Ivan M. Havel - John Searle a kolektivní intencionalita: Ontologická neredukovatelnost a vztah individuální a společné intence

Poslechněte si podcast