Ivan M. Havel - John Searle a kolektivní intencionalita: Ontologická neredukovatelnost a vztah individuální a společné intence (18. 3. 1991)

Pozvánka k poslechu: Jak je možné, že kus papíru považujeme za peníze nebo že slib dokáže změnit realitu? Tato přednáška odhaluje, že základem společnosti není jen součet individuálních zájmů, ale specifická schopnost lidské mysli „intendovat společně“. Poslech nabízí fascinující vhled do toho, jak filozofie jazyka a vědomí vysvětluje vznik institucí a každodenní spolupráce, která nás činí funkčním kolektivem.

Anotace: Přednáška analyzuje Searlovu tezi o „primitivnosti“ kolektivní intencionality, kterou nelze redukovat na prostý součet individuálních intencí, ani na pouhou vzájemnou víru aktérů. Havel na paradoxu studentů ekonomie na Harvardu demonstruje, že ani identické cíle a vzájemné vědomí o nich (ideologie volného trhu) nezakládají kolektivní intencionalitu, pokud chybí vnitřní nastavení na režim kooperace. Ačkoliv se kolektivní intencionalita odehrává výhradně v individuálních mozcích – čímž Searle striktně odmítá existenci nadindividuálního „kolektivního ducha“ – její logická forma „My intendujeme“ (např. při míchání majonézy či tlačení auta) je neredukovatelnou kvalitou vědomí.

Strategický význam Searlovy teorie spočívá v jejím přesahu od lingvistické analýzy řečových aktů k celistvé ontologii sociální reality. Přechod od individuálního „Já“ ke kolektivnímu „My“ není pro Searla (v Havlově podání) pouze otázkou koordinace, ale fundamentální otázkou po vzniku institucí, peněz a slibů. Tato diskuse ukazuje, jak se z analytické filozofie jazyka stává nástroj pro pochopení mechanismů, na nichž stojí fungující společnost a její struktury. Výklad Ivana Havla z roku 1991 není pouze exkurzem do americké filozofie, ale i reflexí doby, v níž se československá společnost učila znovu definovat svou identitu a schopnost kooperace (v textu patrné v narážkách na politickou transformaci a „oddělování od Slováků“). Havel přednášku uzavírá poukazem na širší trend návratu k subjektu a zkoumání vědomí, což v kontextu tehdejší krize behaviorismu a rozmachu umělé inteligence (Searlova „čínská komnata“) symbolizovalo v Československu i nové intelektuální osvobození lidského subjektu.