Havel, Horáček, Fiala: Ekologické setkání (61): Mezi geometrií prostoru a kognitivní mapou krajiny

Pozvánka k poslechu: Je krajina jen výhledem z okna, nebo společnou mapou našeho přežití, kterou nevědomky sdílíme s lesem i městem? Zjistěte, zda je instinktivní znalost jeskyně u netopýra a váš pocit domova řízen stejnou neviditelnou sítí vztahů, a proč se v „českém kráteru“ odnepaměti sváří hluboká vnitřní pravda s neuchopitelnou tvárností. Prozkoumejte s námi neviditelné mapy, díky kterým se ve světě neztrácíme, ale skutečně v něm přebýváme.

Anotace : Analýza dekonstruuje přechod od newtonovského absolutního prostoru k fenomenologickému „Místu“ (Ha-Makom), které je konstituováno korelativním vztahem souřadnic „já-zde-nyní“ a jehož vnitřní rozměr byl vědeckým objektivismem (zaměňujícím lidské za absolutní) neoprávněně eliminován. Prostřednictvím radikální biologické metafory neurotropie – vztahu mezi „fatálními“ neurony a „nezávislými“ somatickými buňkami, které se propojují skrze látkovou výměnu a hledání smyslu (endorfinů) – mluvčí redefinují krajinu jako komplexní rozhraní, kde se biologická habituace střetává se sociální tradicí. Tento proces interpretace je demonstrován na příkladu českého „impaktového kráteru“, kde je význam objektu (státu vs. oblázku) funkcí zvoleného měřítka, a vrcholí v určení českého genia loci skrze napětí mezi saturnskou skrytou zákonitostí a merkurální povrchovou plasticitou (archetyp rabiho Löwa vs. Švejka). Krajina se tak stává „věží map“ – vrstveným kognitivním textem, v němž se střetává orientace individuální paměti s kolektivním referenčním systémem.

Přednáška byla proslovena 11.2.1992 v Praze, pravděpodobně v prostorách Čs. biologické společnosti při ČSAV.