ALŽBĚTA JUNGROVÁ: Kdo nás naučil stydět se za vlastní tělo?
Můžete se svléknout před objektivem – a přesto se zoufale bát toho, co na vás někdo uvidí.
Možná totiž stud vůbec nezačíná nahotou.
Začíná mnohem dřív.
Komentářem k našemu tělu. Větou, kterou někdo pronesl v dětství. Potřebou vypadat na fotografii „správně“. Naučenou pózou. Kontrolou. A postupně i představou, kterou jsme si vytvořili o tom, jak bychom měli vypadat, abychom mohli být viděni.
S fotografkou Alžbětou Jungrovou jsme začaly u fotografie. A velmi rychle jsme skončily u ženského těla, studu, sexuality, zranitelnosti a toho, jak obtížné někdy je dovolit druhému člověku, aby nás skutečně viděl.
Alžběta fotila válku, chudobu, drogy a život v extrémních podmínkách. Později opustila reportážní fotografii, přestože v ní měla vybudovanou kariéru, a bez jistoty další práce začala hledat úplně jiný způsob tvorby.
Dnes se ve své volné tvorbě výrazně věnuje ženskému tělu a fotografuje také ženy pro Playboy.
A právě tady jsme otevřely otázku, která mě zajímala možná nejvíc:
Dívá se na nahou ženu jinak žena a jinak muž?
Podle Alžběty ano.
Mluvíme o tom, proč ona sama při fotografování ženského těla nehledá primárně sexualitu, ale ženskost, emoci a křehkost. Proč explicitní nahota nemusí být vůbec erotická. A proč může být mnohem silnější právě to, co na fotografii není úplně vidět.
Mluvíme také o ženách, které přijdou před objektiv a nejsou zdaleka tak sebevědomé, jak mohou působit. O důvěře mezi fotografkou a fotografovanou ženou. O okamžiku, kdy člověk konečně pustí kontrolu. A o tom, proč právě tehdy podle Alžběty začíná být opravdu krásný.
Řešíme i hranice.
Kdy je fotografie ještě uměním a kdy už objektivizací? Kdo rozhoduje o tom, co smí být zveřejněno? A existuje fotografie natolik dobrá, že stojí za to kvůli ní překročit hranici druhého člověka?
Alžběta má v tomhle jasno: žádná fotografie nestojí za to, aby někomu způsobila trauma.
A dostáváme se i k něčemu, co s fotografií zdánlivě nesouvisí.
K odvaze odejít.
Ne ve chvíli, kdy se vám nedaří. Ale právě ve chvíli, kdy jste v něčem dobří, máte vybudované jméno a okolí vás v té roli zná – jen vy už víte, že v ní nechcete zůstat.
V rubrice Tak to ne pak přepisujeme tři výroky:
„Být sexy znamená být laciná.“
„Erotická fotografie je objektivizace.“
„Fotograf je jen pozorovatel.“
A dostaneme se i k tomu, proč Alžběta říká, že 21. století patří ženám .
Celý rozhovor s Alžbětou Jungrovou je právě teď na HeroHero/mezirolemi