Vaše dítě má vztah s AI. A vy o tom nejspíš nevíte

Hostem dvanáctého dílu je Bára Karpíšková — pedagožka, lektorka neziskovky AI dětem a jedna z lidí za prvním českým kurikulem umělé inteligence pro školy, které získalo AI Awards 2025 za vzdělávání. Bavíme se o tom, jak se dá o AI mluvit s dětmi, aniž bychom ji jen zakazovali: od metadat na fotkách přes vztahy s chatboty až po deepfaky ve třídě a Discord, který je zároveň tím nejlepším i nejtoxičtějším místem, kde děti tráví čas. Co o vás prozradí jedna fotka

První lekce příběhu Sáry nemá s AI skoro nic společného a přesto je nejoblíbenější. Děti dostanou její sociální sítě a dvacet otázek, na které mají z příspěvků najít odpovědi. Nejdřív netuší, jak by to šlo. Pak jim ukážete nástroje, které čtou metadata fotek nebo hledají podobné snímky na internetu — a děti zjistí, kolik informací o nich už na internetu je. Žádné hackování. Jen věci, které jsou volně dostupné a nikdo si je nespojí dohromady.

Nejsilnější zjištění ale přijde na konci. Děti si nejdřív přečtou Sářiny sociální sítě a udělají si o ní obrázek — vesměs pozitivní, holka v pohodě, bez problémů. Pak jim dočtete její příběh. A ony jsou překvapené, jak moc se to liší. To, co my dospělí bereme jako samozřejmost (na sítích jsou lidi jiní), je pro ně objev.

Česko není pozadu

Překvapivé číslo dílu: kolem 60 % českých učitelů prošlo školením v oblasti technologií, zatímco evropský průměr je zhruba 30 %. A když vznikalo první české AI kurikulum, byly u podobného kroku vedle nás jen Jižní Korea a Finsko.

Zajímavé je i to, kdo je nejaktivnější. Ne informatici — učitelky prvního stupně . Podle Báry proto, že jsou hravé a zvyklé si s věcmi hrát.

A jedna věc, která naopak nefunguje: plošné nákupy. Bára popsala projekt, kde školy dostávaly rychlejší internet a jako podmínku měly koupit brýle pro virtuální realitu. Ředitele zajímal internet. Brýle koupili. A leží ve skříni.

Aktovka, co pozná plesnivou svačinu

Nejhezčí moment celého dílu: v metodice o ambientní inteligenci mají děti vymyslet zařízení, které by jim pomáhalo. A vymyslely aktovku, která pozná, že v ní plesniví svačina — a řekne, co si mají zítra sbalit.

Jiný kluk chtěl medvídka, který vypráví strašidelné příběhy a když se bojí, obejme ho. Na což Bára odpoví otázkou, kterou by měl slyšet každý dospělý: „To by musel mít mikrofon a kameru a být u tebe v pokojíčku. Chceš to?”

Někdo řekne ano. Ale bude to rozhodnutí informované.