
Proč Američané 14. února 1945 bombardovali Prahu? Byl to zpackaný nálet, vysvětluje badatel

O epizodě podcastu
Praha tehdy zažila jednu z největších tragédií ve své historii. Byla Popeleční středa, 14. února 1945, těsně před půl jednou, když začal nečekaný a těžko pochopitelný letecký útok na město. Trval jen pár minut, ale bilance byla zdrcující – přes sedm set mrtvých a více než tisíc zraněných.
Pozvání do podcastu Host Reportéra přijal badatel Filip Vojtášek, který se leteckým útokům za druhé světové války dlouhodobě věnuje. Na jaře mu u nakladatelství Academia vyjde další kniha nazvaná jednoduše Popeleční středa ‘45.
„Jako kluk v osmdesátých letech jsem hodně času trávil u prarodičů v pražské Dittrichově ulici,“ říká. „Bylo to na dohled od Emauzského kláštera. Když mi bylo deset, zaujaly mě jeho moderní věže, a tak jsem se na ně ptal dědečka, ale ten mě trochu odbyl: Původní vyhořely při náletu, bylo třeba postavit nové. “
Záhadu mu o pár let později vysvětlila maminka, které bylo v únoru 1945 osm let. „A o Popeleční středě se možná podruhé narodila. V poledne měla jít na soukromou hodinu angličtiny do domu na rohu dnešních Gorazdovy a Resslovy ulice. Vyučování bylo na poslední chvíli zrušeno, tak nešla – a ten dům zasáhla bomba. Možná i tohle maminčino vyprávění mě motivovalo k detailnímu pátrání.“
Vojtášek v rozhovoru vysvětluje důvody, proč si Američané spletli Prahu s Drážďany. Zároveň ale upozorňuje, že Praha, sídlo protektorátu, byla pro spojence legitimním vojenským cílem a její obyvatelé mohli s nebezpečím počítat. „Pražané byli trochu ukolébáni tím, že sice pravidelně zažívali poplachy a nad hlavami viděli bombardéry letící kamsi nad Německo, ale město dlouho zůstávalo nedotčené.“
Vojtášek hovoří i o záhadách, které dodnes přetrvávají. Jednou z nich je opakovaná informace, že ještě na počátku sedmdesátých let bylo ve sklepení na Vinohradské třídě nalezeno 23 obětí tohoto válečného náletu. „Možná se to stalo,“ říká v podcastu, „ale i když jsem se hodně snažil, nenašel jsem zatím pro toto tvrzení přesvědčivé důkazy.“