HoRe: Radka Denemarková

Vlaštovka poletuje nočními Benátkami. Jsem sama a cítím zvláštní nebezpečí, říká Radka Denemarková

Letos byla doma v Praze pouhé čtyři týdny. Sedmapadesátiletá spisovatelka Radka Denemarková se díky mnoha překladům svých knih dostala do unikátní pozice: „Žiju jenom s kufrem,“ vysvětluje v Benátkách, kde v její oblíbené hospůdce na okraji židovského ghetta natáčíme další díl podcastu Host Reportéra .

Od počátku roku byla se svými romány například v Egyptě, Maroku, USA, Kanadě, měsíc v Jeruzalémě, další měsíc na Taiwanu nebo v Arménii. „To světoběžnictví mi vlastně vyhovuje,“ říká žena, která má mezi přáteli přezdívku Vlaštovka: „Souvisí totiž s touhou po nezávislosti, což je můj zásadní osobnostní rys. Nikdy jsem nechtěla, aby mi svět vysvětloval někdo jiný, chtěla jsem si pravdu a kontexty hledat sama.“

V rozhovoru nadšeně hovoří o svém aktuálním věku. „Je nejlepší,“ pochvaluje si. „Děti jsou dospělé, kreativita nevysychá, myslí mi to, nemoci ještě neťukají na dveře a já si jdu světem jako nezávislá žena. Myslím, že by tuhle dobrou zprávu měly mámy z mé generace hlasitě říkat svým dcerám. Díky tomu, že mám víc života za sebou než před sebou, už dělám jenom to, v čem vidím smysl. Najednou se vůbec nezabývám hulváty a toxickými lidmi.“

Do svých zápisníků píše Radka Denemarková několik dalších knih naráz, a to běžně i v hospodě, kde vzniká náš podcast. Už ji tu dobře znají. Když před pár dny pršelo a ona přišla zmoklá, okamžitě jí nabídli fén.

Protože je zvyklá ponocovat, pravidelně vyráží zkoumat Benátky nad ránem, kdy v ulicích skoro nikdo není. „Najednou jsou úplně jiné,“ popisuje, „zvláštně nebezpečné. Nejvíce ze všeho je slyšet voda, která dává jasně najevo, kdo je odjakživa pánem tohoto města. A když náhodou narazím na chodce, mívám pocit, že jde o postavu z románu napsaného v devatenáctém století.“

V rozhovoru občas – možná nerada, spíše bezděky – ukazuje své pozoruhodně silné názory na současné dění ve světě. „Pár narcisů si uzurpuje moc a vzniká nový druh totality, což je moje velké téma. Choroby dnešní doby může zachytit jen nekompromisní román.“

Na závěr rozhovoru Radka Denemarková konstatuje, že v současné fázi života cítí absolutní odpovědnost pouze ke dvěma věcem: „Na prvním místě ke svému talentu, který jsem si nevybrala, a na druhém pak ke svým dětem. Ony o tomhle pořadí vědí. Jsou už z nich samostatné osobnosti, mají svůj dospělý život. Ale literatura je se mnou neustále – a bude až do posledního dechu.“