Filip Vlček – Stojí za to následovat vnitřní hlas a dát na prvotní dojem. | V producentské dílně #13 - část 1.
Do dalšího dílu podcastu V producentské dílně přijal pozvání Filip Vlček, hudební producent, zvukař a muzikant, který si prošel cestu od malých klubů až na velká pódia a dnes patří k nejvlivnějším osobnostem české hudební scény. Sešli jsme se v Institutu hluku, jeho nahrávacím studiu, kde jsme si povídali o hudební produkci, zvuku a spolupráci s českými interprety. Jde o první ze dvou částí rozhovoru.
Z našeho povídání jsem si ale odnesl především jednu věc: nadšení . Filip je člověk, který pro to, co dělá, doslova hoří. A tohle nadšení dokáže přenášet i na ostatní. Celou cestu domů z Prahy do Brna jsem si v hlavě přehrával jeho myšlenky a přemýšlel, proč se mě náš rozhovor tolik dotkl. Říkal jsem si, že je potřeba se po patnácti letech v oboru zase trochu víc zapálit. Protože pokud chceme zapalovat ostatní, musíme sami hořet.
První myšlenka bývá ta správná
Jedním z témat, ke kterým jsme se opakovaně vraceli, je intuice při tvorbě hudby. Filip věří, že první nápad, prvotní dojem i okamžik, kdy člověk najednou přesně ví, jak má něco znít, mají obrovskou hodnotu a člověk by je neměl přehlížet. A že přílišné přemýšlení může tvůrčí proces spíš brzdit. Čím víc takových okamžiků se podaří zachytit, tím lépe. To, co někdy označujeme za prvoplánovost, může být ve skutečnosti schopnost rychle rozpoznat správný směr a nebát se za ním jít.
Mluvili jsme také o tom, jak důležité je aktivně poslouchat hudbu, pěstovat vlastní vkus a vracet se k nahrávkám, které člověk považuje za skvěle vyprodukované. Právě hudební rozhled a schopnost vnímat v nahrávkách detaily podle Filipa zásadně ovlivňují to, jak člověk přemýšlí o zvuku.
Tvrdé kytary musíš mít v krvi
Filip vyrůstal na kytarové scéně, v punk rocku, metalu a metalcoru. Prošlapal si s kapelou Koblížci a později i s kapelou John Wolfhooker celou tu cestu od malých klubů až k velkým pódiím. Tvrdá hudba je pro něj mnohem víc než jen jeden ze žánrů, se kterými pracuje. Proto je pro něj důležité, aby interpret, který s ním chce spolupracovat a chce dělat tvrdou hudbu, měl k žánru skutečný vztah.
Právě o tom jsme mluvili i v souvislosti se spoluprací se Saijou (Evou Burešovou) na jejím prvním metalovém albu. Zajímalo mě, podle čeho Filip pozná, že to interpret myslí vážně, jak se buduje vzájemná důvěra a co všechno musí fungovat, aby mohl navázat s muzikantem úzký vztah nutný pro společnou práci.
Řemeslo, které má smysl předávat dál
Velkým tématem byla také Filipova ochota spolupracovat se začínajícími zvukaři a producenty. Vzpomínal na vlastní začátky ve studiu Faust, kde dostal prostor učit se a hledat vlastní cestu. Dnes chce podobnou příležitost nabízet dalším a pomáhat začínajícím zvukařům a producentům v jejich rozvoji. Filipovi záleží na české hudební scéně a na tom, abychom rozvíjeli prostředí, které tu máme, a pomáhali budovat podhoubí pro další generace muzikantů a producentů.
Mluvili jsme taky o odpovědnosti, kterou s sebou zvukařská a producentská práce nese, a o odvaze co nejvíce propisovat sebe a naše řemeslo do každé fáze vzniku nahrávky od natáčení až po mastering.
A teď už vás zvu k rozhovoru, který je o hudbě, intuici, řemesle a spolupráci, ale možná ještě víc o nadšení, které člověka žene dopředu a dokáže strhnout i ostatní . Někdy stačí potkat někoho, kdo svou práci opravdu miluje, a připomenout si, proč jsme s ní sami kdysi začali.