Žetonky aneb to je MOJE!

Iluze vlastnictví je úžasnou lidskou hrou, která nás často zotročuje. Strach z „ne-mít“ ovládá naše myšlení, a přitom peníze jsou jen energie v pohybu. Jak proměnit vztah k vlastnictví a stát se svobodnějšími?

Přemýšleli jste někdy trochu více do hloubky nad nesmyslností výroku, že je něco „moje“?! Iluze vlastnictví je úžasná lidská hra, která ve skutečnosti nemá žádná opodstatnění a je to pouze virtuální představa, která mnohdy vede skoro až přímo k zotročení jedince. Jak to myslím?

Mno…pokud přijmete představu, že něco vlastníte, že je to vaše, pak jde logicky ruku v ruce strach, že o to přijdete, tedy – že to nebudete (dále) mít. A mimochodem – víte, jak poznáte, že už tu hru začínáte hrát? Ne až něco opravdu máte a začnete se o to bát – to už jste na úrovni profíka, ale hra začíná ve chvíli, kdy něco nutně potřebujete, bez čeho si život nedokážete představit!

Jak to myslím, se pokusím ukázat na penězích. Maximálně stručně (tedy nepřesně) = původně se zboží, výrobky, produkty atd. vyměňovaly. Bylo to přeci jen nakonec složité a někdy nebylo jasné, jak onu výměnu „spočítat“. Neodpustím si krásný židovský vtip = poslouchaj Khon, opravdu prodal psa za sto tisíc? Jo, to maj recht, Roubíček. Počkaj, opravdu jim na stůl za toho podvraťáka někdo vysolil 100 tisíc?! Ne, to ne – dostal jsem za něj dvě kočky, každá za padesát tisíc! 😀

No a tak se začaly razit mince z drahých kovů a tam se to už lépe přepočítávalo. Jenže toho kovu nebylo tolik + přidaly se k tomu ještě banky (detaily o půjčkách atd. raději vynechám) a ty právě vymyslely, že si drahé kovy u sebe ponechají a lidem dají ve stejné hodnotě „bankovky“, tedy papírky-žetonky, které byly „kryté zlatem“, vzpomínáte?

Problém je, že v dnešní době už ničím kryté nejsou (v případě dolarů pouze větou – věříme v boha :D) a tak se z toho staly opravdu papírky na úrovni hry „Monopoly“ – jen my jim dodáváme onu vážnost! Nota bene v dnešní době stejně jich většina je kdesi na „počítačovém“ bankovním kontu (kde ve skutečnosti nic není, protože si s nimi banka dělá, co chce) a to v podobě pouze jakéhosi čísla (zůstatku)… Je to tedy opravdu hra dotažená k dokonalosti!

Dobrá, tak o co tu tedy opravdu jde? Penězům se také někdy říká „oběživo“, protože to opravdu obíhá – je to tedy plynoucí (obíhající) energie! No a nám asi tak podvědomě jde (nebo by alespoň mělo jít) o to, aby té plynoucí energie více přitékalo a méně odtékalo…jenže jak to zařídit, že?!

Vidím v tom dva důležité body = první je vědomí osobní hodnoty a druhý je ochota si dopřát, dovolit energii pouštět dál (a správným směrem). Vysvětlím…

Pokud v hloubi duše víte, že za nic nestojíte, že si nic nezasloužíte atd. – jak asi bude vypadat odměna za vaši práci? Myslíte, že budete umět ocenit, kolik vás to stálo námahy, umu, vědomostí atd. – že si tedy budete umět říci o odměnu?! Viz onen „montér“, který si účtoval tisíc a tři koruny a objednatel služby se rozčiloval, za co tak nehoráznou sumu, když ten šroubeček stojí tři koruny!!! A odpověď byla dokonalá = ano, tři koruny jsou za šroubeček a tisícovka za to, že jsem věděl, kam ho mám našroubovat!!!

No a pokud jste v dětství přijali pohled na svět od chudých (nebo lakomých) rodičů = to si nemůžeme dovolit, na to nikdy mít nebudeme, to si nezasloužíme – opravdu budete umět onu energii poslat správným směrem dál?! Nebo budete buď syslit a hromadit žetonky a stanete se de facto chudými bohatými anebo budete utrácet za kraviny, které nepotřebujete (a možná ve skutečnosti ani nechcete), ale jsou symbolem, že už jste ve hře na vyšším levelu = např. bazén a přitom se neradi koupete apod.

Pokud si totiž budete kupovat věci, služby, nástroje atd., která vám pomohou ještě lépe dělat činnosti, které vás baví – logicky se budete zlepšovat (v kvalitě, kvantitě, ve jménu) a budete tedy ještě více energie v konečném důsledku přitahovat a tedy bohatnout – no, nezní to snad logicky?!