Umění být spokojený aneb proč nás permanentní štěstí ničí

Honba za štěstím nás paradoxně často činí nešťastnými. Naučme se oceňovat klidnou spokojenost a vážit si drobných radostí, které dávají životu smysl, aniž bychom stále chtěli víc.

Kdo by si nepřál být šťastný? Reklamy na nás útočí obrazy zářivých úsměvů, sociální sítě nám vnucují dokonalé životy plné úspěchů, exotických dovolených a fotogenických snídaní. Štěstí je na prodej. Ale co když to, co hledáme, je vlastně náš největší problém? Co když nás honba za permanentním štěstím dělá nešťastnými?

Když štěstí přestane stačit

Kdysi dávno bylo štěstí spíš příležitostným bonusem než životním standardem. Bylo to jako vzácné koření, kterým se ozvláštnila všednost. Dnes? Chceme, aby byl každý den ohňostrojem euforie. A když není, cítíme se selhaní. Jenže štěstí, stejně jako čokoládový dort, přestane chutnat, když ho máme pořád. Co by zbylo z Vánoc, kdyby byly každý den?

Spokojenost: podceňovaný superhrdina

Štěstí je opojné, ale prchavé. Spokojenost je klidná, stálá a mnohem víc uzemňující. Je to ten pocit, kdy se večer podíváte na svůj den a řeknete si: „Bylo to dobré.“ Možná vás nikdo neplácal po ramenou, možná jste nezískali tisíc lajků, ale byli jste tam, kde jste chtěli být. A víte co? To úplně stačí.

Proč honba za štěstím škodí

Problém je, že štěstí si často spojujeme s extrémy. Chceme být nejbohatší, nejkrásnější, nejúspěšnější. Ale jakmile jednoho cíle dosáhneme, objeví se další. A tak běžíme. Pořád a pořád. Naše kultura nás naučila, že spokojenost je málo – musíme chtít víc, pořád víc. Jenže co se stane, když si uvědomíte, že vám vlastně stačí méně?

Spokojenost není rezignace

Možná teď někdo namítne: „Ale já nechci jen sedět a být spokojený, chci si plnit sny!“ To je skvělé! Ale zamysleme se: Kdy naposledy jsme se zastavili a ocenili to, co už máme? Spokojenost neznamená rezignaci na lepší život. Znamená, že si vážíme toho, co máme teď, zatímco jdeme za tím, co bychom chtěli mít.

Zkuste experiment

Na závěr vám navrhuji malý experiment. Vezměte si papír a napište si pět věcí, které vás dnes potěšily. Ne nic velkého – stačí třeba dobrá káva, úsměv od někoho blízkého, nebo chvíle klidu. Pak si to přečtěte a zkuste si říct: „Jo, můj život není tak špatný.“ A kdo ví, třeba zjistíte, že spokojenost je mnohem větší zázrak, než jste si mysleli.

A co dál?

Svět nás bude pořád tlačit k tomu, abychom chtěli víc. Ale my můžeme zvolit jinou cestu. Můžeme se naučit být spokojenější. Protože nakonec, když si to přiznáme, spokojenost je to opravdové štěstí, které hledáme.