Ráno, večer, během dne aneb trocha praktických postřehů

Hlavní myšlenky jsou:

Večerní rutina: Klidné usínání je klíčové. Autor se snaží jít spát v klidu, přehrává si pozitivní zážitky dne a používá mentální techniky, jako je představa příjemného filmu, aby usnul.

Ranní rutina: Ráno je důležité udržet vnitřní pohodu z večera. Autor se snaží otevřít nejen oči, ale i mysl, a očekávat pozitivní věci, protože očekávání ovlivňuje realitu.

Denní afirmace: Během dne autor používá afirmace, které rezonují s jeho pocity a vytvářejí pohodu. Příkladem je představa, že žije v přátelském a milujícím vesmíru.

Přístup k práci: Autor se snaží přistupovat k práci s klidem a pohodou, podobně jako k dovolené, aby si ji užil.

Realita vs. ideál: Autor popisuje svou náročnou pracovní situaci a zdůrazňuje, že jeho rady nejsou odtržené od reality. Přesto se snaží aplikovat své postřehy pro šťastnější život.

Denní snění: Autor varuje před denním sněním během dne, protože to odvádí od reality. Důležité je rychle se vrátit do přítomnosti pomocí afirmací.

Říká se, že zítra bude líp, ale když se ráno probudím, je už zase dneska 🙂 Abych této deziluzi předešel, používám několik fíglů. Chcete je slyšet resp. číst? 😉

Troufnu si tvrdit, že vše začíná večer. Ráno už vidím jen jako důsledek večerního „naprogramování se“. Snažím se jít tedy spát v co možná největším klidu (vím, je to někdy těžké – proto také píšu, že se snažím :D). Uléhám do trochu jiné polohy (mám zpočátku rád více pod hlavou), než pak budu následně spát. Snažím se projít si den, co jsem prožil a i když nemám rád takovéto všemožné tlačení se do pozitivna apod., připomínám si a uvědomuji si, co vše dobré jsem zažil (samozřejmě hodnoceno mýma očima…kterýma jinýma, že? :D) a také, co vše jsem „splnil“, co se mi povedlo, co jsem „dokázal“.

Závěrečná finta na usínání spočívá v tom, že si v mysli pustím „film“, který je mi příjemný. Buď si doslova přehrávám nějaký ten „uložený“, zapamatovaný (viz kapitolka výše) anebo si představuji svůj vlastní – s důrazem na pozitivní pocity. Lhostejno, že teď, když Vám to sem svěřím, bude to působit asi možná trochu trapně…prostě láká mne telekineze, tedy pohybování předměty pouze svojí myslí a tak si poměrně často představuji, že tuhle schopnost mám a vyprávím o tom a dokazuji to třeba v Show Jana Krause (dětinské, já vím – ale funguje to…tedy to usínání…telekineze ne a ne :D)…no a najednou se mi do toho začínají přimotávat jakési nesmysly a já tak zjišťuji, že začínám usínat. Přesunu se tedy do polohy ležmo, ve které už budu i spát a okamžitě usínám. Všiml jsem si totiž, že kdybych se „rozpřemýšlel“ a ještě ke všemu v usínací pozici, bude se mi pak špatně cokoliv měnit = takhle tomu říkám (k pobavení okolí), že nejprve „sedím“ a pak si teprve lehnu…i když nezaujatý pozorovatel by obtížně hledal oněch pověstných deset rozdílů, to přiznávám 😀

Ráno bývá mnohdy a také u mnohých komplikovanější na „cvičení“ čehokoliv, protože to alespoň u mne vypadá spíš jako exhumace, než vstávání 😀 a tak bych osobně moc na ráno nesázel, tedy ve smyslu, že toho jako hodně stihnu a tak. Jde mi tedy spíš o to, abych tu dobře nastavenou a vyladěnou vnitřní pohodu z večera nějak ranním rituálem nepokazil, Tedy snažím se ráno otevřít nejen oči (kdo by to čekal, že? :D), ale i v duchovním smyslu. Tedy být připraven sledovat to nové, co mne ten den čeká. Když totiž po probuzení tak nějak v hloubi očekáváme, že to bude stát za starou bačkoru nebo minimálně, že to bude stejně k ničemu jako včera = sami tím tvoříme svůj den. Snažím se tedy očekávat úžasné věci, protože po pravdě řečeno = NIC NENÍ STEJNÉ, NIC SE NEOPAKUJE = to jsou jen PODOBNÉ situace a my si je kazíme očekáváním téhož. Dokonce i to čištění zubů není 2x úplně stejné, jen velice podobné – souhlasíte? Někdy, když si teda vzpomenu, doprovodím otevření očí a hluboký vnitřní klid pohybem ruky a prstů…takové to zdůrazňující gesto…