Prokletí všednosti aneb makej nebo zdrhej

„Pracuj na sobě, ale nikdy ne kvůli někomu jinému,“ zní hlavní myšlenka tohoto zamyšlení o vztazích. Proč snaha zalíbit se často vede ke ztrátě sebe sama? A jak vnést do vztahu svěžest bez rutiny?

Všednost ve vztahu není žádná lehká záležitost. Vždycky říkám – měň se sám, ale rozhodně ne kvůli partnerce. Na sobě pracuj, to ano, ale ne proto, že si někdo jiný myslí, že bys měl. Jeden příběh, který ilustruje mou pointu, jsem slyšel od svého otce a upravil ho pro naše účely.

Představte si partu mladých lidí, mezi kterými je jeden obzvlášť vtipný kluk, co upoutává pozornost. Dívky kolem něj tak trochu soutěží o jeho přízeň. A když si jedna z nich získá jeho srdce, je šťastná – dokud se ta samá parta nesejde znovu a on je zase středem pozornosti. Najednou jí to začne vadit. Postupně, aby měl od věčných výtek klid, přestane být ten mladík vtipný a zapadne do průměru. Jenže do party časem přijde nový kluk, přirozeně vtipný, středem pozornosti – a co udělá naše dívka? Předhodí svému partnerovi, aby si z nového krasavce vzal příklad. Jak to dopadlo, si už domyslíte.

Pointa? Když se necháte vmanipulovat do toho, abyste se změnili, brzy zjistíte, že to nikam nevede. Naopak, zůstat věrný sám sobě je klíčem, i když vás to občas něco stojí. A jakmile se někdo navenek přizpůsobí druhému jen pro klid, paradoxně ten klid ani sám nedosáhne.

A ještě jedno moudro, které jsem si dovolil lehce nadlehčit: ženy jsou jako vlny a muži jako kšandy. Ženské nálady prochází fázemi, které mohou být cyklicky proměnlivé. Muž má ale docela jinou stabilitu – naše nálady se sice mohou měnit, ale nejsou to taková extrémní střídání emocí.

Rád bych se tu ale vyhnul zobecňování, protože jsou samozřejmě lidé, kteří tyto vlny zvládají s nadhledem. Dlouhodobé soužití ale přináší své nároky, a pokud na něm nepracují oba, vztah snadno sklouzne do rutiny. Ve finále je to o komunikaci a ochotě vzájemně se chápat.