Proč máme raději psy než lidi?

Psi nás milují bez podmínek, nezazlívají minulost a radují se z každého návratu. Možná je na čase položit si otázku: Nejsou náhodou chytřejší než my? A proč máme radši je než lidi?

Představte si svět, kde by se lidé chovali jako psi. Přijdete domů a váš partner se na vás vrhne, vrtí imaginárním ocasem, šťastně poskakuje kolem a s nekonečnou radostí vám sděluje, že jste ten nejlepší člověk na světě. Že by vám to bylo divné? No právě!

Psi jsou totiž mistři bezpodmínečné lásky – a proto je máme radši než vlastní sousedy, šéfy, kolegy a často i vlastní rodinu. Pes vás nikdy nehodí přes palubu, nepřipomene vám staré křivdy a rozhodně nebude řešit, co jste kde řekli před třemi lety na rodinné oslavě. Prostě vás miluje.

Ale co když je tenhle psí přístup k životu vlastně daleko rozumnější než to, co předvádíme my, dvounozí intelektuálové?

„Ty jsi mi ale hodný pejsek!“

Lidé si často stěžují, že mají doma „hrozně složitého partnera“. Muži si povzdechnou, že „ženy jsou nevyzpytatelné“, ženy si postesknou, že „muži nejsou schopní normální komunikace“ a všichni se shodneme, že s lidmi je to prostě komplikované.

A tak si pořídíme psa.

Pes je jednoduchý. Když mu dáte jídlo, je šťastný. Když na něj promluvíte, vrtí ocasem. A když na něj křiknete, za dvě minuty na to zapomene a přijde se zase mazlit. Pes nemá ego. Neřeší, co jste mu řekli včera. Neanalyzuje váš tón hlasu. Netestuje vás, jestli si pamatujete, co měl na sobě, když jste se poprvé potkali.

Zkrátka, pes je ideální společník – ne proto, že by byl chytrý, ale proto, že nekomplikuje věci, které my lidé komplikovat musíme.

Proč se neumíme chovat jako psi?

Představte si, že by se lidé chovali jako psi.

Přijdete do práce a kolega vás nadšeně přivítá: „Čau, čau, čau! Ty jsi ale skvělý! Fakt tě rád vidím! Poď si se mnou sednout! Jéééé, máš kafe! Můžu si cucnout?!“

Když se pohádáte s partnerem, za dvě minuty na to zapomene: „Ty jsi na mě křičela? Fakt? No nic, už jsem zapomněl. Poďme se mazlit!“

Lidé by se neustále radovali z maličkostí: „Tys přišel domů? O můj bože! Ty jsi úžasný! To je nejlepší den mého života!!!“

No, nebyl by svět o něco lepší?

V čem je pes chytřejší než my?

Psi se totiž řídí jednoduchým heslem: Když tě někdo má rád, miluj ho zpátky. Když tě někdo nemá rád, jdi od něj pryč.

Tohle je filozofie, kterou bychom si měli osvojit. Místo věčného analyzování, kdo co řekl a jak to myslel, bychom se mohli prostě jen radovat z toho, co máme. Ne každý vztah musí být bitevní pole o tom, kdo má pravdu.

Možná bychom se prostě měli víc učit od psů: vrtět ocasem, když jsme šťastní, zapomínat křivdy a radovat se ze života.

A pokud to nejde? No, tak si pořiďte psa. Ten vás bude mít rád i když budete nesnesitelní.

Co myslíte? Není náhodou čas na to, aby se lidé naučili chovat jako psi? Nebo je vám tohle vrtění ocasem podezřelé?