Proč je lepší být špatný člověk (aspoň někdy)?

Neustálá snaha být hodným člověkem vás může vyčerpat a udělat z vás rohožku pro druhé. Co když být „zlým“ znamená jen respektovat své hranice? Naučte se říkat ne a žít podle sebe!

Co kdyby vám někdo řekl, že být „špatným člověkem“ má své výhody? Ne, nemluvím o tom, že byste měli přestat platit daně nebo začít tajně krást bonbony v samoobsluze. Mám na mysli drobné věci, jako říct ne, když se vám nechce, ignorovat nevyžádanou radu, nebo si jednou za čas sobecky urvat kousek štěstí pro sebe.

Zkrátka a dobře: Proč je někdy lepší být zlým než ustavičně hodným?

Syndrom „hodného troubelína“

Známý syndrom, kterým trpí většina lidí. Zní to jako nemoc? Ona to tak trochu nemoc je. Každý známe ten typ člověka, který na všechno kývne, všechno zařídí, každému pomůže, a když náhodou potřebuje něco pro sebe, najednou všichni zmizí jak pára nad hrncem.

Hodný člověk sice sbírá karmické body, ale zároveň riskuje, že si ho všichni začnou plést s rohožkou. A co je horší – začne se tak cítit i on sám.

Co znamená být „zlý“?

Nemluvíme o padouších z filmů, kteří chtějí zničit svět. Zlý člověk v tomhle kontextu jen respektuje své hranice. Řekne: „Ne, dneska ne,“ když nemá chuť někomu pomáhat s malováním bytu. Zlý člověk nevezme telefon v deset večer, protože ví, že zítra potřebuje být odpočatý. A co je nejdůležitější – zlý člověk si dovolí mít své vlastní zájmy, aniž by měl pocit, že musí ostatním skládat účty.

Proč si na hodného člověka každý dovolí?

Protože může. Hodní lidé často vyzařují auru přístupnosti a ochoty, což je skvělé, dokud toho ostatní nezačnou zneužívat. A jakmile si jednou nastavíte laťku, že jste vždy k dispozici, už ji nikdy nesnížíte, protože by to působilo nepatřičně.

Ironie? Zlí lidé nemusí být zlí – oni jsou prostě normální. My jen máme tendenci vnímat jejich „ne“ jako něco šokujícího, protože jsme zvyklí na přehnanou ochotu všude kolem nás.

Lekce od „zlých“ lidí

Když se podíváte na lidi, které považujete za tvrdé nebo sobecké, zjistíte zajímavou věc: jejich životy bývají v rovnováze. Neplýtvají energií tam, kde je to zbytečné. Nestresují se věcmi, které je netrápí. A mají přátele, kteří je respektují – nikoliv proto, že jsou užiteční, ale proto, že jsou autentičtí.

Hodný člověk jako tichý rebel

Chci vás povzbudit k jedné věci: Zkuste být zlí. Ale pozor, postupujte opatrně, abyste nezpůsobili společenský rozvrat. Začněte maličkostmi: naučte se odmítnout, když něco nechcete. Řekněte svůj názor, i když se bojíte, že se někomu nebude líbit. Udělejte něco jen pro sebe, bez výčitek.

A hlavně: Přestaňte se bát, že vás ostatní přestanou mít rádi. Možná vás dokonce začnou respektovat.

Být zlým člověkem není o tom škodit nebo manipulovat. Je to o nastavení hranic, péči o sebe a odvaze být sám sebou. Takže až se příště přistihnete, že děláte něco jen proto, abyste „nebyli za zlého“, zeptejte se sami sebe: „A co kdybych dneska zlý byl?“