Pravda o multitaskingu aneb jak (ne)stíhat a přežít

Multitasking je moderní iluze efektivity – snažíme se dělat vše najednou, ale nakonec nestíháme nic pořádně. Jak se vymanit z pasti přetížení a opravdu něco dokončit?

Jednou z nejoblíbenějších odpovědí moderní doby na otázku „Jak se máš?“ je hrdé: „Nestíhám.“ Vypadá to, že být zaneprázdněný je nový statusový symbol. Nezáleží na tom, jestli jste manažer, máma na plný úvazek, nebo student. Kdo není zavalen úkoly, jako by nežil. A co děláme, když nestíháme? Multitaskujeme. A jaký je výsledek? Nic nestihneme pořádně.

Umění roztrhnout se na čtyři kusy

Víte, jak to vypadá v praxi? Sedíte u stolu, na jedné straně se vám otevírá pracovní e-mail, na druhé Instagram, do toho telefonát a někde vzadu za vámi křičí dítě, že nemůže najít ponožky. A vy si gratulujete, jak efektivní jste. Jenže pak zjistíte, že odpověď na e-mail nedává smysl, Instagram vám sebral půl hodiny života a ponožky si nakonec obuje pes. Bravo! Jste dokonalým produktem multitaskovací éry.

Problém je, že lidský mozek není stavěný na takovou zátěž. Pokaždé, když přepnete mezi úkoly, váš mozek potřebuje čas, aby se přizpůsobil. Tento proces, nazývaný „kognitivní přepínání“, vás stojí nejen energii, ale také čas. Ano, to je přesně ten důvod, proč máte pocit, že den má jen deset hodin. Protože těch dalších čtrnáct jste strávili přepínáním.

Kde se to v nás vzalo?

Multitasking je fenomén moderní doby. Naši prapředci měli v zásadě jen tři úkoly: najít jídlo, vyhnout se nebezpečí a rozmnožit se. A zvládali to docela dobře, protože se na každý z těchto úkolů dokázali soustředit naplno. Dnes máme lednici plnou jídla, predátoři nás už moc neohrožují a děti lze pořídit kliknutím na aplikaci seznamky. Přesto jsme se nezbavili pocitu, že musíme všechno dělat najednou.

Částečně za to může technologie, která nám usnadňuje život, ale zároveň nás zahlcuje informacemi. A částečně naše ego. Přiznejme si to – být zaneprázdněný nám dodává pocit důležitosti. Proto si na seznam úkolů přidáváme i věci, které bychom mohli bez výčitek vynechat. Jenže jakmile seznam naroste, začne nás děsit. A tak multitaskujeme, abychom ho co nejrychleji odškrtali.

Co s tím?

Řešení je překvapivě jednoduché. Přestat. Vědomě se rozhodnout, že místo toho, abychom se roztrhli na čtyři kusy, budeme dělat jednu věc po druhé. Ano, zní to jako rada z motivačního letáku, ale zkuste to a uvidíte rozdíl.

Stanovte si priority. Ne všechno je stejně důležité. A co je na tom nejlepší? Mnoho věcí nemusíte dělat vůbec.

Dejte si pauzu. Zní to paradoxně, ale někdy je nejlepší způsob, jak něco stihnout, nedělat chvíli vůbec nic.

Naučte se říkat „ne“. Nemusíte zachraňovat svět. Stačí, když zachráníte sami sebe před přetížením.

Dělejte věci pořádně. Raději jeden úkol dokončený na sto procent než pět rozpracovaných na dvacet.

Velké finále

Multitasking je jako fast food. Rychlé, lákavé, ale nakonec vám po něm není dobře. Pravda je, že život není závod, kde vyhrává ten, kdo zvládne nejvíc věcí najednou. Je to spíš maraton, kde jde o to, abychom doběhli do cíle spokojení a zdraví.

Takže až vám příště někdo bude říkat, že nestíhá, poplácejte ho po rameni a nabídněte mu ponožky pro jeho dítě. Protože když něco nestíháme, většinou to není o množství úkolů. Je to o tom, že se snažíme být superhrdinové v běžném světě. A to je super úkol, který nikdo zvládnout nemusí.