Podle čeho si ženy vybírají muže aneb co to je to charisma?

Co je vlastně to charisma, které ženy hledají u mužů? Je to přirozená autorita, smysl pro humor, nebo spíše zajištění a stabilita? Odpověď vás možná překvapí, stejně jako ženy samy!

Předně se chci obrátit k těm, kteří si hned po přečtení názvu řeknou: „Ty jo, hází všechny ženské do jednoho pytle!“ Ano, do určité míry to je generalizace – ale beru to od podstaty. Jasně, že se najdou výjimky, ale jak už slovo „výjimka“ napovídá, neovlivní celkový obraz.

A ještě něco – v rámci zodpovědného přístupu své psaní konzultuji s několika věrnými čtenářkami. A se vší vážností mohu říct, že většina žen s mým pohledem souhlasí, i když samozřejmě dodává, že „ona sama je jiná“. Pokud si to chcete vyzkoušet, dejte to přečíst jakékoliv ženě a dočkáte se odpovědi, že takové ženy existují, ale ona to není (a tím jen potvrzuje, že přesně taková je). Klidně to zkuste. Já takovou tu opravdovou výjimku, která není jako ostatní, zatím hledám. Ale co se dá dělat… mám trochu obavy, že dřív najdu Yettiho, protože ten po sobě aspoň občas zanechá stopy.

Tak tedy k věci: ženy jsou hokynářky. To neznamená, že prodávají housky a salámy; prostě mají přirozený talent vybírat si podle hodnoty (není to tedy nějaká urážka = odborně se tomu říká „hypergamie“, tedy podvědomě, archetypálně sahají po nejhodnotnějším „samci“ – ze stejného důvodu muži touží po polygamii). Když člověk, tedy muž, dokáže vyvolat dojem žádaného zboží (nebo lépe skutečně hodnotným zbožím je), je to polovina výhry. Je to totiž celé o tom, jakou hodnotu na seznamovacím trhu máte. Stejně jako muži sní o zkušené panně, tak ženy touží mít Casanovu jen pro sebe.

Jako důkaz si dovolím uvést jeden zážitek z mého ideálního seznamovacího času – totiž z období, kdy je na trhu již dost žen, které čas tlačí, a tak jsou samy, osamělé a aktivně hledají. To nejlepší na tom je, že ženský přístup ke „zboží“ občas přináší pozoruhodné situace. Například nedávno jsem měl jedno z těch chvilkových zastavení s kamarádkou, když tu náhle někdo rozčileně zaklepal na okénko. A ne, nebyla to manžel té kamarádky, ale jiná moje kamarádka, která zrovna jela kolem a uviděla mě. Nepřál bych vám zažít ten šok! Myslel jsem si, že dostanu co proto – konečně, logicky, asi zaslouženě.

Jenže nečekané překvapení – místo hádky se první kamarádka jen radovala, že „ona je ta, co byla uvnitř“. Ano, čtete správně. Cítila se v právu, protože zaujala to důležité místo vedle mě, a tak vlastně „vyhrála“. Ta druhá kamarádka mi za pár hodin sama volala a když jsem to nezvedal, přišla omluvná SMS s velikou prosbou o setkání. Zkrátka, ženy umí „bojovat“ i způsobem, který je pro muže šokující.

A tak přemýšlím nad tím, že když se řekne „charisma“, ženy tím obvykle myslí něco jiného, než si muži myslí. Muži by charisma označili za přirozenou autoritu, vhodný smysl pro humor a to, když muž něco dokázal. U žen je to často synonymem pro „dobrý materiál“: někoho, kdo má postavení, prostředky a slušnou práci – a případně jim poskytne bezpečí. Přiznávám, možná jsem snílek, ale upřímně, zdá se, že ženy skutečně dávají přednost pragmatismu: zajištění, zabezpečení, a to i v době, kdy už potomci v plánu nejsou.

Abychom to dotáhli k dokonalosti – a přiznám se, že můj pragmatismus občas taky dostane na frak – faktem je, že ženský sen o charismatickém princovi obsahuje jedno zásadní riziko. Totiž že s pánem, který jim ten pocit bezpečí dá, se nakonec začnou nudit!