Ondřej Vejsada

Mentální zdraví

Zdraví

Obecně platí, že nic neplatí obecně…

Filozofie všedního dne Ondřeje Vejsady

Autorský podcast Ondřeje Vejsady - terapeuta, spisovatele a autora blogu na iDNES. Uslyšíte úvahy na pomezí filozofie, psychologie a běžného dne, krátké glosy i pasáže z připravovaných knih. Podcast je generován pomocí AI hlasu - ale každé slovo pochází ze života.

Hlavní myšlenky jsou:Neexistence univerzálních pravidel: Autor pozoruje, že lidé často předpokládají existenci obecně platných pravidel, ale ve skutečnosti má každý své vlastní normy, které se mohou lišit.Dětské vnímání pravidel: V dětství jsme vedeni k víře, že pravidla stanovená rodiči a školou platí univerzálně, což vede k nedorozuměním a konfliktům, když zjistíme, že tomu tak není.Příklady z rodinného života: Autor používá příklady z vlastního života, jako je mytí nádobí, aby ilustroval, jak se pravidla mohou lišit mezi rodinami.Náboženské a kulturní rozdíly: Autor kritizuje náboženské skupiny za to, že očekávají, že ostatní budou dodržovat jejich „obecně platné“ zásady, což může vést k konfliktům a nepochopení.Misionářská činnost: Autor zmiňuje misionářskou činnost jako příklad kulturní a náboženské nadřazenosti, která může být vnímána jako vnucování vlastních pravidel ostatním. Dostáváme se opět k jednomu postřehu, který jsem odpozoroval z mého života a nikde jinde jsem se o něm (zatím) nedočetl. Víte, všiml jsem si, že i když to tak málokdy a málokdo pojmenuje, tak většina z nás (z mého života bych mohl napsat že všichni, ale nepoznal jsem úplně každého, že? 😉 a výjimky určitě existují na vše) tak nějak podvědomě tuší nebo lépe řečeno předpokládá, že existují nějaká obecně platná pravidla nebo zákony či zásady, kterých se ten druhý drží a řídí se jimi. Vzniklo to, jak jsem tedy přesvědčen, v dětství (jako ostatně asi vše, co teď žijeme a zažíváme 😉 ), kdy jsme měli dojem, pocit, že to, co nám říkají rodiče a následně i ve škole, že platí všeobecně, že to všichni vědí, že to od nás všichni i stejně vyžadují a že se tím také všichni řídí. Potíž je v tom, že každý z nás máme ta pravidla trochu jiná a tak pouhým rozhovorem zjistíme, že nic obecně platného vlastně neexistuje. A proto také nastávají první období vzdoru u většiny dětí, protože se snaží i ostatní dostat do jejich mantinelů, rolí, pravidel a jsou překvapeny, že to jinde nefunguje, resp. funguje jinak. Je to srozumitelné?Raději použiju jedno takové trochu méně vhodné přirovnání, které mi vyprávěl můj otec = když jsem se poprvé oženil a šel (já blbec :D) pomáhat s mytím nádobí, odkládal jsem již umyté kusy na odkapávač a dostal vynadáno, že takhle se to přeci nedělá, že se vše ihned utírá, aby tam nezůstaly kapky. Když jsem se oženil podruhé a stejnou chybu opakoval – tedy šel jsem opět mýt nádobí, ihned jsem ho utíral a dostal jsem zase vynadáno, že takhle se to nedělá, že se to odkládá na odkapávač, protože takhle bude brzy mokrá utěrka a nic se s ní neutře. V každé rodině je to zkrátka jinak, ale v každé rodině se tak nějak nevysloveně, nepsaně očekává, že se to takhle dělá všude, že takhle je to prostě správně! 😀 Už je to asi srozumitelnější, že? 😉A konkrétní aplikace tohoto mého pozorování? Existují lidé, kteří za takovou „obecnou knihu pravd“ považují bibli. Nic proti nim ani proti tomu (i když bych měl osobně možná tisíc námitek – sám jsem se totiž snažil více než 17 let podle bible žít a tak jsem jí i četl minimálně stokrát, ale to není obsahem této knihy, že?) – ať si tedy každý žije, jak je mu milé = pokud ovšem nezasahuje do „magnetického pole“ těch druhých nějak obzvlášť agresivním způsobem a v tom je právě ten problém. Typickým znakem naprosté většiny křesťansko-židovsko-muslimských odnoží náboženství, sekt a společenství (a dokonce vím i o jedné hinduistické partě, ale opět – uznávám, že všechny znát absolutně nemohu) je, že někdy i nevysloveně, ale mnohdy zcela otevřeně tak nějak očekávají, že se druzí budou chovat stejně. Stejně podle jejich „univerzálního“ postupu, přístupu, vzoru. Tedy podle jejich „obecně platné“ knihy, zjevení, učení, ústní tradice atd.

Aplikace Youradio Talk

Obecně platí, že nic neplatí obecně…

Poslechněte si podcast