Muž a žena – dva světy, jedna planeta, nekonečné nedorozumění

Muži chtějí klid, ženy péči – a pak se divíme, že si nerozumíme. Proč se snažíme jeden druhého předělat, místo abychom si vážili rozdílů? Možná stačí přestat bojovat a začít respektovat.

Když se řekne „muž a žena“, většině z nás naskočí obrázek dvou dokonale rozdílných bytostí. Ano, jsme odlišní, a ano, je to naprosto v pořádku. Ale problém nastává ve chvíli, kdy jeden druhého tlačíme do světa, který je nám cizí, a nechápeme, proč se ten druhý brání. Jaké by to bylo, kdybychom se přestali snažit předělat jeden druhého na svůj obraz a začali si více vážit toho, co nám naše rozdíly přinášejí?

Klid vs. péče: dva světy, které se míjejí

Muž chce ženě dát to nejlepší, co má – klid. Možná to zní banálně, ale v mužském světě je klid králem hodnot. Klid je totiž bezpečí, pohoda, prostor, kde se může tvořit, růst, plánovat. Jenže žena na to často pohlíží jinak: „Tohle je klid? Vždyť to je nuda!“ Na druhé straně žena chce muži dát péči, lásku a starostlivost. Připraví mu kulíška, rukavičky, nabídne, že mu zasype prdelku. Muž jen protočí oči: „Já nepotřebuju další mámu!“

A tak se míjíme. Muži chtějí klid, ženy péči, ale jeden druhého nepochopíme, protože každý z nás promítá do těchto hodnot své vlastní nastavení.

Zfeminizovaný svět a ztráta rovnováhy

Dnešní svět inklinuje k tomu, že muže tlačí do ženských hodnot. Historicky tomu bylo naopak – muži nutili ženy přijmout mužský svět, a to nefungovalo. Ale dnes? Mužská role je stále častěji zlehčována a karikována. Zatímco ženám bylo dříve upíráno právo být ženami, dnes se děje něco podobného mužům.

„Měli byste být víc citliví, víc empatičtí, víc... ženské!“ zní moderní mantra. Ale copak je fér nutit muže opustit jejich přirozené nastavení, když víme, že to nevede k ničemu dobrému?

Představme si vesnici plnou žen, které vychovávají děti, a naopak vesnici plnou mužů s dětmi. Které dítě by přežilo samo v lese? Dítě z ženské vesnice by mělo rozhodně čistější šatičky a ještě možná i sladěné barevně, ale nejspíš by se rozplakalo a umřelo. Mužský přístup k výchově totiž zahrnuje přípravu na výzvy a nekomfort – tvrdost, která připravuje na přežití.

To neznamená, že jedna vesnice je lepší než druhá. Znamená to jen, že každá nabízí něco, co je nezbytné.

Co by se stalo, kdyby zmizel jeden svět?

Úvahy o tom, že „ženy muže nepotřebují“, mě vždy trochu urážejí. Ne proto, že bych měl pocit méněcennosti, ale proto, že to jednoduše není pravda.

Kdyby zmizely všechny ženy, svět by byl plný legrace, alkoholu, sportu a poklidných let – než bychom nakonec vymřeli. Kdyby zmizeli muži? Svět by se během týdne ocitl v totálním kolapsu infrastruktury, protože elektrika, voda, doprava, telekomunikace i údržba stojí převážně na mužských bedrech.

Jeden bez druhého nemůžeme dlouhodobě fungovat.

Klíč je v respektu

Řešení není v tom, abychom z chlapů dělali ženy a z žen chlapy. Klíčem je respekt. Dovolit si být mužem, dovolit si být ženou.

Mužský a ženský svět je ze své podstaty úplně jiný, ale právě v těchto odlišnostech spočívá naše síla. Respektovat, že mužskou prioritou je klid, zatímco ženskou péče. Přestat se snažit druhého předělat, přestat ho hodnotit podle svých měřítek.

Když se naučíme ctít tyto rozdíly, můžeme konečně začít fungovat. Bez nucení, bez odsuzování, bez zbytečných konfliktů.

Tak co, zkusíme to? Možná budeme překvapeni, jak krásně se může svět mužů a žen doplňovat – stačí se přestat bát rozdílů a začít je oslavovat.