Mocné procesy

Klíčem k životní rovnováze je pochopení vlastního vlivu a přirozeného toku života – kdy jednat a kdy jen pozorovat. Umění „nechat věci plynout“ a nesvazovat se lpěním, přináší svobodu a sílu k tvorbě.

Dlouho jsem se tomuto pojmu vyhýbal, až mi došlo, že celkem výstižně popisuje to, co se jinak tak nějak špatně dává do slov. Pokusím se vysvětlit, jak to vnímám já, ju? 😉

Klíčem je skutečný význam slovního spojení „najít si své místo“. Jde o to přesně pochopit a uvědomit si – co je v mé moci, pod mým vlivem a důsledkem mé energie/pocitů/záměrů/cílů anebo také možná programů/negací/bloků a co je vzájemné působení okolních energií – tedy ostatních „vesmírů“, tedy toho všeho v myslích druhých lidí. Myslím tím i to, čemu říkáme „svět“, to, v co věří většina…anebo připomínám to mé přirovnání lidské společnosti ke stolu, na kterém jsou magnety a jak procházíte svým magnetem, tak některé přiskakují a jiné odskakují a to v závislosti na vaší vzájemné blízkosti a na velikosti a síle magnetů…

A pak jsou tu, řekněme, vesmírné/přírodní/fyzikální zákony, ano – už jsem u oněch procesů. Uvědomil jsem si totiž, že mnozí si pod pojmem Vesmír představí něco vzdáleného, nepřítomného – i když se vždy jedním dechem snažím dodat, že Vesmír je i zde, že i my jsme Vesmír – že i tady to vše funguje! A tím vše myslím to, co se dá shrnout do pojmu „láska“ – vše je nastaveno k našemu prospěchu/užitku a také využití/použití…

No a jde o to, že (alespoň mně) přijde nebo přesněji řečeno v počátcích přišlo poměrně těžké pochopit, kdy situace/realita/skutečnost vyžaduje/si žádá ode mne aktivitu, mojí činnost a kdy je naopak potřeba počkat, resp. vnímat ony mocné procesy, které se kolem mne odehrávají a naučit se s nimi spolupracovat. Je mi jasné, že v myslích mnohých je to teď jen spleť přirovnání a trochu tápají v jejich aplikaci do praxe či tušení hloubky mého sdělení = zkusím to tedy napravit 😉

Určitě jsi už alespoň jednou plul po řece na loďce nebo si to alespoň dokážeš představit. A přesně takhle vnímám proud času, tok života a moje místo, moji úlohu. Jsou chvíle, kdy je řeka klidná, mohu si chvíli odpočinout, kochat se krajinou a stačí jen korigovat směr – tedy párkrát zabrat veslem (či pádlem – jo, pořád si to pletu, jsem odborník, no :D)… A pak jsou chvíle, kdy nastává bouřlivější období, peřeje a kameny v řece a je třeba dávat větší pozor + hlídat si směr a využívat proudy, kudy voda teče, protože jinak budu vydávat velké množství energie, unavím se a stejně nebude stát výsledek za nic. Neboj, už s přirovnáními končím, jen ještě poznámku, kterou jsem kdysi slyšel, že prý ty největší mistři, co závodí v peřejích, dokážou celou trať odjet bez pádla a pouze rukama ve vodě vše kormidlují – ono pádlo mají normálně pro větší rychlost – je to nakonec závod, že? 😉

A teď si představ, kolik energie kolem Tebe proudí = Tvoje vlastní emoce (vedené Tvým záměrem/cílem) Tě táhnou/přitahují nějakým směrem. Po této cestě přitahuješ a také odpuzuješ ostatní situace/lidi atd. přesně podle Tvého zadání + potkáváš se s ostatními lidmi, kteří to mají energeticky stejně tak (nevadí, že si to třeba neuvědomují). A další připomínka = vyšší bere, myšleno ta energie, takže jsi stejně strháván energiemi ostatních a hraješ jim jejich „programy/scénáře“… A k tomu všemu je tu ještě celé nastavení této naší společné a společenské hry, ty obecné zákonitosti, možnosti… Je to už trochu srozumitelnější?